Představte si svět, ve kterém se podíváte na jídelní lístek a uvidíte jen jídla, která máte rádi. Na billboardech uvidíte pohyblivé reklamy personifikované jen pro vás. Na každém výrobku sdělení, jak ho použít, ušité jen vám na míru. Vstoupíte do obchodu a nákupem vás provede protějšek přesně podle vašich představ. Zdá se vám to jako sci-fi? Jenže není, ve skutečnosti jsme od nejjednodušší verze této technologie vzdáleni tak deset let. Vznikne spojením pokročilé rozšířené reality, umělé inteligence a chytrých brýlí.
Stačí si jen uvědomit, jak asi budou vypadat digitální asistenti jako Alexa nebo Siri, když se budou moci dívat očima uživatele a slyšet jeho ušima. Učit se naše denní zvyky a způsob chování, vždy znát kontext. Dnes se při zjišťování, na co se člověk dívá, používá sledování pohybu zornic, experimentuje se s EEG ve virtuálních helmách pro možnost pohybovat kurzorem čistě vůlí. Všechny tyto technologie se stanou součástí chytrých brýlí. Jenže kam nás zavede taková technologie a jak změní společnost? A bude nám to nakonec vůbec ku prospěchu?
Pokud všechno, co uvidíme a uslyšíme, bude personifikované, jak se shodneme na tom, co je skutečnost? Relativizace pravdy dosáhne takových rozměrů, že všechno bude mít alternativní výklad. Společnost drží pohromadě díky sdíleným hodnotám, pokud nezbude nic, co budeme vnímat stejně, rozpadne se na pouhý součet individualit.
Jestliže velkou část toho, co vnímáme, bude vytvářet digitální asistent nám na míru, neuzavřeme se do ještě pevnějších sociálních a hlavně osobních bublin, které budou možná dokonalé, ale zcela odtržené od reality ostatních? K čemu umět číst, když nám osobní asistent všechno přečte do ucha, nebo zobrazí jako piktogram? K čemu umět psát?
Nakonec při nejvyšší formě manipulace se skutečností nerozpoznáme, zda ještě mluvíme s lidmi nebo jejich avatary a budeme sami čím dál závislejší na pomoci umělo-inteligentních asistentů. Bude záležet jen na tom, jak dobrými konzumenty obsahu a spotřebiteli budeme.
Toto krátké zamyšlení nemá vyvolat paniku, ale ukázat, že je třeba přemýšlet o dopadech technologie na společnost už teď. A že my, kteří tyto technologie vyvíjíme, bychom měli být zodpovědnější při jejich nasazování.
Jan Hovora, ředitel, Pocket Virtuality
