Česká televize je jako zástupce médií veřejné služby financována z veřejných prostředků. Měla by tak být maximálně transparentní, zejména co se týče nakládání s vybranými koncesionářskými poplatky, provozu, ale třeba i tvůrčí činnosti.
V tomto smyslu je naprosto v pořádku, že se o nedostatcích České televize vede diskuze. A v pořádku je i to, že se v mediálním prostoru objeví pořad, jako byl poslední díl Kauz Jaromíra Soukupa, který přistupuje k aktivitám ČT kriticky. Nicméně, rétorika takového pořadu by neměla sklouznout ke zpochybňování podstaty a role média veřejné služby ve společnosti a podrývání funkčnosti či přínosu jejího nezávislého financování skrze koncesionářské poplatky.
Diskuze o ideálním typu financování médií veřejné služby se vedou desítky let. Zcela pravděpodobně totiž žádný neexistuje. Soudě ze zkušeností ze zahraničí však rozhodně není vhodnou variantou, aby částku na podporu činnosti médií veřejné služby v rámci schvalování rozpočtu každoročně alokovala vláda.
Odborníci se shodují na tom, že fungování médií, která mají zákonem definovanou úlohu nabízet nezávislý a objektivní obsah, širokou škálu různých názorů, odrážet zájmy menšin, různých věkových skupin i regionů, nesmí být závislé na stavu ekonomiky nebo politické náladě či stranickém rozložení sil. Právě nezávislost obsahu na politických vlivech jakéhokoli charakteru je totiž pro média veřejné služby naprosto klíčová. Je principem jejich fungování. Stejně tak musí být tato média co nejvíc nezávislá na tlaku komerčním. Tlaku ze strany inzerentů, kterým se může hodit, nebo naopak nehodit konkrétní typ obsahu. I proto tedy koncesionářské poplatky.
V Evropě je relativně typickou ukázkou financování kombinované, tedy financování ze zdrojů veřejných i komerčních. V takovýchto případech jde typicky o doplnění veřejných zdrojů o příjmy z reklamy, sponzorských vzkazů, product placementu apod.
I v případě ČT je takováto podnikatelská činnost zákonem definována jako jeden ze dvou hlavních zdrojů financování, který ale musí splňovat jasně dané podmínky. V pořadu Jaromíra Soukupa zaznělo například i to, že ČT má kromě veřejných příjmů i milionové příjmy z reklamy. Teoreticky ano. Prakticky je to dle zákona tak, že v případě programu ČT sport je televize povinna využít celý výnos z reklamy na výrobu a vysílání pořadů se sportovní tematikou. V případě programu ČT 2 je dokonce povinna každé čtvrtletí výnos z reklamy převést Sta´tni´mu fondu kultury ČR a odečíst si z něj jen náklady prokazatelně vynaložené na výběr a správu tohoto výnosu. Zároveň reklama na obou programech nesmí přesáhnout půl procenta denního vysílacího času. Tato oblast je tedy legislativou ukotvena celkem precizně.
Pojďme o České televizi, ale i o Českém rozhlase, jako o zástupcích médií veřejné služby, debatovat. Kriticky. Ale s úctou k tomu, že máme média, která operují mimo logiku komerčního fungování, ale i mimo strukturu státních institucí. Média, která jsou státem garantována, ale ne kontrolována nebo řízena.
Autorka je doktorandka mediálních studií na FSV UK a analytička výzkumné agentury Ipsos.
Na veřejnoprávní televizi, kterou vede Petr Dvořák (na snímku), si brousí zuby politici, které nehladí po srsti. Majitel soukromé TV Barrandov Jaromír Soukup jim v tom ve svých pořadech vychází vstříc.
Repro: archiv MaM
