Zisku zlaté medaile na olympijských hrách v Londýně obětoval veškerou energii. Když se o něj začaly zajímat firmy a média, považoval to za dobrou příležitost zaměřit se na něco jiného než na pětiboj. Do marketingového světa tak skočil rovnýma nohama. „Odhadnout svoji cenu na marketingovém trhu je hrozně těžké. Stále se to učím. Za uplynulých šest let jsem se ale posunul. Pokud bych si mohl sám sobě dělat manažera už po Londýně, jsem dnes úplně někde jinde. Udělal jsem spoustu chyb,“ říká pětibojař David Svoboda.
Vybavíte si, kolik nabídek na spolupráci jste dostal bezprostředně po vítězství v Londýně?
Těsně po olympiádě 2012 bylo nabídek celkem málo. Obchodní partnery v marketingu zajímá především mediální vizibilita, kterou jsem měl před Londýnem nižší, než jaká by pro ně byla zajímavá. Nejzajímavější partneři vyčkávali, zda si vybuduji dobrý mediální obraz, což je pochopitelné. Takže měsíc, dva po Londýně žádný velký zájem partnerů na komerční bázi nebyl. Přišlo mi do deseti nabídek. Až půl roku po olympiádě jsem začal častěji vyjednávat o dlouhodobější spolupráci.
Nabídky jste si jako jeden z mála sportovců chtěl řešit sám. Proč jste se nespojil s agenturou?
Řešil jsem si všechno sám, ale velmi brzy jsem pochopil, že nebudu stíhat. Bylo dost práce navíc na každý den. Agentury, které zastupují sportovce, jsem sice hledal a oslovoval, ale s nikým jsem se nedohodl.
Proč?
Protože se mi navrhované smlouvy nebo způsob jejich jednání nelíbily. Nedůvěřoval jsem jim a podmínky se mi zdály neférové. Pár výjimek, u kterých jsem zájem měl, ale nevyšlo z druhé strany – představoval jsem pro ně nákladné riziko.
Řada známých sportovců ale na agentury navázaná je. Nevydupali si jen lepší podmínky?
Spoustě sportovců připadá výhodné uzavřít smlouvu s agenturou, protože je to pohodlné. O média, vyjednávání smluv, vyhledávání sponzorů se stará někdo, kdo už je v prostředí zběhlý. Ne každý sportovec chce řešit schůzky a smlouvy a projít si praxí sám. Stojí to práci, čas a energii, proto jsou sportovci dost často ochotni i za poměrně nevýhodných podmínek smlouvu s agenturou podepsat. Potřeboval jsem minimálně rok po olympiádě zaměřit pozornost i jinam než jen na pětiboj a vyřizování nabídek na spolupráci byla ideální příležitost. Přinesla mi i spoustu zkušeností.
Manažer, kterého jste si vybral na pomoc místo agentury, vás ale nakonec okradl. Nerozhodl byste se s tím, co víte dnes, tehdy jinak?
Ne. Rozhodl bych se stejně. Takticky a strategicky vnímám krok jako správný, jen bych si dal mnohem větší pozor na výběr manažera. A co jiného bych ještě změnil? Snažil jsem se pětiboji dělat reklamu, jak jen to šlo a na spoustu akcí jsem jezdil zadarmo nebo za velmi nízkou odměnu. Mám pocit, že jsem tak snižoval svoji hodnotu na marketingovém trhu, protože jsem byl hodně vidět a měl z toho malé příjmy. Trh si zvykl, že jsem k dispozici. Kdybych byl víc exkluzivní, měl bych víc klidu, času i větší finanční efekt.
A přineslo reálně vaše mediální angažmá pětiboji pozornost a peníze?
Pozornost určitě ano, financí už tolik ne. Sportovní svazy jsou těžkopádné organizace, které nejsou schopny flexibilně reagovat na měnící se situaci. Moje mediální angažmá moderní pětiboj vystřelilo do úplně jiných výšin. Na vlnu zájmu rodičů a dětí ale svaz vůbec nebyl připravený a kapacitně ho nemohl pojmout. Co se týká příjmů ze sponzorských peněz, tak ty také nezachytil, protože kromě nejúspěšnějších sportů nejsou svazy zvyklé ani příliš ochotné investovat odpovídající částky do mediální propagace a vlastní prezentace. Je těžké oslovit partnera ve chvíli, kdy organizace nemá zajištěnou základní mediální pozornost. Většina svazů je financovaná ministerstvy. Veškeré zdroje, které dostávají formou dotací, se fakturují a musí se použít na konkrétní věci jako vybavení, příprava, trenéři… Proč by stát měl sponzorovat podnikání organizací, když jim dává peníze na to, co potřebují? A svazům se zase nechce investovat těžce vydělané peníze do médií, kde je nejistá návratnost. V tom je chápu. Marketing sportovních svazů je tedy dost zamrzlý.
Je segment, kde byste se s žádnou značkou nespojil? Kde vám prostě spojení se sportovcem nedává smysl?
Žádný, do kterého bych z principu nešel, mě nenapadá. Nedávno jsem při jedné akci narazil na lidi pracující pro nejmenovanou tabákovou společnost a zeptal se jich na možnost spolupráce. Odpověděli, že by spolupracovali rádi, ale spojení tabáku a sportovce prostě nejde a neprojde jak ve společnosti, tak i z legislativních důvodů. Nedává mi to smysl. Nerozporuji, že cigarety jsou zdraví škodlivé, sám nekouřím, ale tím spíš by mohli výrobci tabáku svůj díl společnosti vrátit sponzoringem sportu. Já bych neměl problém mít na běžeckém dresu logo tabákové značky. Proč vadí cigarety a nevadí pivo? Protože jsme národ pivařů? Jsem pro svobodu podnikání a ve chvíli, kdy firmy ve spolupráci s ambasadory nebo influencery najdou společnou řeč, nevidím důvod spolupráci bránit? Záleží hlavně na pojetí, jak se partnerství komunikuje ven.
Zmínil jste, že jste byl stále k dispozici. Jak se díváte na to, že Ester Ledecká odmítla dát rozhovor novináři z rozhlasu?
Perfektní. Ester má moje body. Udělala všechno jinak, než všichni ostatní a proto je taky lepší než všichni ostatní. Novináře odmítá, protože může. Ve smlouvách, které podepisují reprezentanti se svazem svého sportu nebo s Českým olympijským výborem, většinou je formulace, že by měli být k dispozici novinářům a bezdůvodně rozhovory neodmítat. Nejedná se o striktní nařízení, ale sportovci ho berou jako přirozenou povinnost. Na jednání s médii závisí i jejich příjmy. Vzpomeňte třeba na hokejisty, které si novinář vytáhne mezi třetinami. Rozhovor rychle odbydou a jdou pryč. Ester ale podporují rodiče od malička sami a jsou na těchto složkách finančně nezávislí. Lyžařský svaz a olympijský výbor jsou rádi, že ji mohou mít, takže Ester má naprosté právo na výjimečné zacházení. Tento vztah je pak pro obě strany výhodný. Ester samozřejmě ke startu na olympiádě potřebovala být členkou českého olympijského týmu, ale olympijský výbor ji potřeboval získat za podmínek, které ona požadovala. A takhle by to mělo být.
David Svoboda
Pětibojař David Svododa vyhrál první mezinárodní medaili v pětiboji v 18 letech. Je dvojnásobným vicemistrem světa a mistrem Evropy. Po olympijském zlatu z Londýna se stal tváří několika značek včetně BMW, Avonu nebo Pilsner Urquell. „Když už jsem s někým dohodu o spolupráci uzavřel, fungovala dobře. To byl základní kámen, proč jsem do reklamních partnerství šel. Když mi nabídka přišla podezřelá a lidé nesympatičtí, tak jsem se spolupráci vyhnul,“ říká. Vždy ho bavily spolupráce s automobilkami a s firmami, které mají společenský přesah.
