Před 20 lety přijel z Prahy do Londýna a založil tam reklamní produkci Stink. Její zvláštní název – anglické slovo „stink“ znamená zápach – vznikl spojením jmen dvou už existujících subjektů, pražského Stillking Films a londýnské produkce Blink. Postupně dobyl Londýn, Cannes, prakticky celý svět. Podařilo se mu prosadit Ivana Zachariáše mezi nejlepší světové režiséry reklam, neúnavně budoval portfolio tvůrců z celého světa. A teď se, světe, div se, Daniel Bergmann vrací zpátky do Prahy.
Dvacet let poté, co jste odešel do světa, tady sloučením s produkcí Savage otevíráte pražskou pobočku své sítě produkčních společností Stink. Co vás k tomu vede?
Jsem přesvědčen, že v Česku je řada nadějných a všestranných talentů, které bychom rádi rozvíjeli a pomáhali je prosadit doma i ve světě.
Jak se hledá talentovaný režisér?
Zdrojů je mnoho a často hraje roli náhoda. Sleduji školní práce, krátké filmy, hudební videofilmy, spoty natočené bez zadání klienta, festivaly, specializované publikace jako Shots a Creativity Online. Dřív byla velkou zásobárnou talentů hudební stanice MTV, dnes je jí videoserver Vimeo. V digitální éře existuje víc zdrojů, víc režisérů, ale taky spousta hlušiny – o to je hledání talentů těžší.
Čím vás dokáží upoutat?
Nápady ve scénáři, prací s herci, ale hlavně originalitou a výběrem filmového jazyka, kdy si všechno sedne a vznikne něco unikátního. A charakterem, talentem, soustředěním, zdravým sebevědomím a zásadovostí.
Jak konkrétně probíhá spolupráce?
Hlavní je schopnost překonat to, že nemá v showreelu nic, co by bylo prodatelné zabedněným agenturníkům. To platí celosvětově – pouze některé trhy jsou otevřené experimentům. Aby se režisér prosadil, musí v první řadě pracovat. Často se tedy jedná o investice do krátkých filmů, hudebních videí, charity nebo nízkorozpočtové reklamy… To je klasika, zásadní je ale výběr. A právě zde je spolupráce mezi producentem a režisérem klíčová.
Jedná se tedy vlastně o klasický talent management?
Přesně tak, v prvních letech je důležitý obezřetný výběr volné práce i zakázek. Nezabývat se vytvářením průměrné práce, to neznamená neriskovat, právě naopak – režisér a producent ovšem musí projektu věřit, na cynický přístup není místo. Pak často nastává období, kdy se režisér již dostal do povědomí, ale prohrává tendry, protože pokud strategie zafungovala, dostane se do konkurence s nejvyšší ligou. Tady nesmí ustrnout, úspěch na 90 procent časem přijde. Když už se tedy dostane do režisérské „extraligy“, je třeba mu zajistit dlouhodobou životnost.
Jaká na adepty slávy číhají úskalí?
Zásadní je konzistence. Jistým nebezpečím může být u těch nejžádanějších předčasné rozhodnutí, třeba přestěhovat se do Los Angeles, protože finanční zátěž může slušně poničit kariéru. Dobrou prací se dají vydělat peníze, to není i u reklamy nedůležité, ale neměla by to být hlavní motivace. Zásadní je také soustředit se na své vlastní originální nápady. Psát vlastní scénosledy (treatmenty) je ideální a nezaplavovat se referencemi je vítané. Hloupé a průhledné kopírovaní je smrtící! Kdybych měl shrnout princip mého talent managementu, zní takto: najít, vypiplat, udržet na úrovni.
Vraťme se k tomu, jak konkrétně zajistit režisérovi jeho první profesionální práci.
Je potřeba vybrat a realizovat pár zásadních kousků z jakýchkoli zdrojů – jde o to, aby byly opravdu kvalitní a relevantní. Například Ivan Zachariáš se prosadil díky spotu pro Českou filharmonii, který byl v podstatě charitou se vším všudy. Ale spot se povedl, a tak se s ním dalo pracovat i v Londýně či v Paříži.
Které z vašich projektů byly klíčové?
Zásadním projektem pro nás asi byl spot Impossible Dream pro Hondu, reklama na všechny jejich produkty v jednom spotu. Ivan Zachariáš za ni dostal v Cannes Grand Prix a mnoho dalších ocenění. Přelomem byl i náš první interaktivní film na novou televizi Philips konkurující špičkovým projektorům. Byl to příběh krádeže a útěku, vše jsme zpracovali jako sled „frozen moments“ s dalšími podpříběhy.
Stink už dávno není one-man-band. Kontrolu nad firmou si ale udržujete, že?
Máme deset poboček, jejichž manažeři zodpovídají za fungování a všestranný rozvoj svého trhu. Pro operativu má firma svého CEO, PR managera i personalistu. Já jsem prezident firmy, podílím se na vizi a strategii směřování firmy a každodenně mám na starosti sales, marketing, kreativitu, rozvoj byznysu a další věci. Všichni jsme v neustálém kontaktu a sdílíme základní vizi – dělat nejlepší a nejprogresivnější práci. Mým krédem je neustrnout a inspirovat se tím zajímavým, co se děje kolem.
Je ještě kam firmu posunout?
Od začátku vím, že hraný film nebo televize jsou nejlepší platformou pro vyprávění příběhů. My je až dosud vyprávěli v podobě krátkých formátů hudebních videí a reklamních spotů. Chceme vytvářet původní celovečerní formáty. Jsme připraveni je finančně a logisticky zajišťovat a s dalšími partnery na nich participovat. Sledujeme stav, kdy se vedle klasické reklamy a tradičních filmových a televizních studií rozvíjejí nové příležitosti díky Amazonu, Netflixu nebo Hullu. Zábava a reklama se sbližují, pasivní sledování programu odumírá. Je jisté, že internet zboural letité TV formáty a jejich předepsané délky. Obsah musí být opravdu přitažlivý a podmanivý, aby ho divák chtěl vidět.
Daniel Bergmann, producent a zakladatel společnosti Stink
Nedostudoval psychologii na Univerzitě Karlově, po roce 1989 pokračoval studiem filmu a sociálních věd v New Yorku. V roce 1998 založil v Londýně produkci Stink a budoval ji jako dílnu talentů z celé zeměkoule, která funguje v deseti zemích světa a získala přes 120 ocenění v Cannes Lions.
Autor je publicistou a producentem.
