Každý rok se v listopadu sejdou tváře českého showbyznysu, aby vytvořily pěknou atmosféru při předávání další ceny Karlu Gottovi. Výsledky hudební ankety Český slavík v hlavních kategoriích jsou léta nehybné. Největším překvapením tedy vždycky je, že se zase koná a že je to zase nejsledovanější pořad sobotního večera (letos 1,3 milionu diváků). U moderátorských výkonů člověka polévá trapno a celý přímý přenos je tak retro, že rozdíl mezi premiérou a reprízou odhadnete víceméně jenom podle HD rozlišení, širokoúhlého formátu a přítomnosti youtuberů. Zábava vázne a nediskutuje se ani tak o hudebních výkonech, jako spíš o tom, že má organizátor zase problém s nějakým interpretem. Přitom kdo jiný by měl předávání cen umět na jedničku než právě showbyznys? Ceny popularity jsou úplně v pořádku a do televizní zábavy patří, jenže u nás při jejich sledování každou chvíli očekáváte, kdy se na scéně objeví balet Československé televize a skupina maďarských artistů s obručemi. Ve světě jsou podobné ceny tématem pro sociální sítě, pompou a poctou všem za jejich tvrdou celoroční práci, protože zpěv, skládání hudby anebo herectví jsou poctivá řemesla. Dojem v Česku? Celý rok se nic nedělo a Slavík běží dál jen proto, že nikdo neměl odvahu říct dost.
Tiskové zprávy, náměty a ohlasy posílejte na [email protected].
