Zahraniční výzkumné organizace mají na marketing vědy vyhraněné celé týmy, které zpracovávají obsah na Facebooku, Instagramu a dalších platformách. A právě teď je přitom vhodná doba, kdy vědu lidem, a hlavně těm mladým, ukazovat. „Bez moderní a ‚cool‘ komunikace se můžeme připravit o generaci mladých vědců,“ varuje Jan Lukačevič z Oddělení kosmické fyziky Akademie věd ČR.
Pokud se podívám na různé oborové organizace nebo instituce, zdá se, že úspěšných vědců máme hodně. Proč v médiích vídáme jen jejich užší výběr?
Někteří se necítí dostatečně kvalifikovaní na to, aby dělali popularizaci vědy, nebo jim to nevyhovuje z osobních důvodů. Mají i rádi klid na práci, jakkoliv si třeba uvědomují, že propagace vědy je potřebná. Média dávají vědě velký prostor, staví ale na hlubokých lidských příbězích, úzce popíší cestu a úspěch jednoho člověka, byť výzkumy jsou prací větších týmů. Šlo by to i jinak, ukázat vědce jako úspěšný sportovní tým. Proč se to neděje? Usnadňují si média práci tím, že vypracují příběh jednoho člověka, který může být pro veřejnost líbivější? To může být dobré pro mladší publikum, které hledá vzory a hrdiny. Pro odvětví ale může být nevýhoda, že tu vzniká pár osamělých vlků, kteří jsou často vidět.
Máte klíč k tomu, aby osamělých vlků ubylo a vědci se prezentovali víc a častěji?
Narážíme často na to, že sociální sítě někteří vědci nevyužívají ani v osobním životě. U nás na oddělení je zhruba dvacet lidí a Facebook, včetně mě, mají tři. Ve vědecké komunitě máme ročníky 41, 36 a podobně. Je samozřejmé, že když už vystupují, půjdou do tradičního média. Ale je nová doba, nejsou vidět na internetu a je potřeba, aby se do toho mladí vědci opírali o to víc.
Co je obecným cílem popularizace vědeckých témat v Česku?
Seznámit širokou veřejnost s vědou a přesvědčit ji, že je prospěšná tak, aby o ni vznikl celospolečenský zájem a vytvářel do určité míry tlak na politické úrovni. V lepším případě lidé pochopí, že je věda potřeba a je součástí jejich života, v tom horším si alespoň nebudou myslet, že jsme paraziti na státním rozpočtu. Velká slabina je ale v oblasti plánování financování vědy, vládne se jen čtyři roky a není tu nadstranická, strategická jednoticí linka, díky které by bylo možné vytvářet dlouhodobé koncepce financování pro obory, v nichž jsme úspěšní. Druhým cílem je zasáhnout mladé lidi, motivovat je k tomu, aby se o vědu zajímali třeba i na profesní úrovni.
Když tedy u mladých vzbudíte zájem, poroste s nimi. Ale jak je to u starších lidí?
Nechceme z nich dělat fanatické fanoušky fyziky, ale chceme, aby neměli pocit, že je zbytečná. Kdokoliv nad 30 let je pro nás atraktivní z pohledu vytváření společenského zájmu o naši oblast.
Na aktivity spojené s popularizací vědy měla loni Akademie věd rozpočet deset milionů korun. Na co ho využíváte?
Primárně na různé osvětové kampaně, eventy, dlouhodobé činnosti jako soutěže nebo se z toho financují Týden vědy a techniky, expozice v muzeích a jiné veletrhy. Jenže peníze se rozdělují mezi 53 ústavů Akademie věd, které spadají pod různá ministerstva. Třeba kosmické aktivity dlouhodobě spadají pod ministerstvo dopravy. Asi z toho důvodu, že „lítáme do vesmíru“. (Směje se.)
Nějak mi v tom chybí sociální sítě.
Ten potenciál u nás nevyužíváme naplno a mohlo by se kvůli tomu stát, že se tím připravíme o budoucí generaci vědců. Lidé si vytvářejí nové vzory a věda na to reaguje laxně. Kdy jindy než teď efektivně komunikovat na sítích, popkultura a sci-fi pronikají do života téměř každého z nás. Můžeme se o to opírat a také z toho čerpat. Dá se docílit i wow efektů, vědec může třeba lidem ukázat, že to, co viděli ve sci-fi filmu, je reálný koncept vesmírných agentur. NASA třeba těžila z boomu spojeného s filmem Marťan. Své rakety pojmenovala stejně jako rakety ve filmu, dokonce tamnímu produkčnímu týmu poskytla i své reálné koncepty vesmírných vozidel. Přijde mi to jako skvělý způsob, jak propojit zábavu s vědou. A podívejte se třeba na jejich Instagram. Denně sbírají statisíce lajků. První věta pod příspěvkem bývá vtipná, spojená s aktuálním děním nebo referuje o určité popkultuře. Hned pod tím ale začnou danou problematiku vysvětlovat dopodrobna. Nedávno, když probíhaly nákupní akce Black Friday, opakovaně využili téma černého pátku k prezentaci zajímavostí a jevů černých děr.
To jsou zahraniční úspěchy a příklady. Dá se to zasadit do českého kontextu?
Samozřejmě, je ale potřeba být kreativní a nebrat se zas tolik vážně. Při jednání s jednou soukromou firmou, která českým výzkumným ústavům nabídla realizaci experimentu v rámci přistávacího modulu na Měsíci, jsme se nemohli ubránit vtipkování o seriálu Kosmo. Dělali jsme si legraci, že náš projekt bude také sponzorovat firma vyrábějící výtahy, že se anténa družice bude jmenovat Kněžna Libuše, protože vidí do dáli. Sice to v tu chvíli bylo mezi námi, ale uvědomil jsem si, že by se takové věci daly použít i v externí komunikaci, dostat se humorem lidem pod kůži. Možná si někteří vědci budou myslet, že jsme šašci, ale podstatné je, že prostřednictvím vtipu vzbudíte prvotní zájem a třeba k tomu přibalíte zajímavé informace o našich výzkumech.
Aktuálně jste ve fázi schválení grantu na propagaci vědy. Oslovíte marketingové agentury, zdali by o takovou práci měly zájem?
Máme vděčný obsah a máme ho spousty. Navíc není konfliktní, není potřeba retušovat křížky z kostelů nebo řešit nějaký plán krizové komunikace na sítích. Fotky vesmíru jsou krásné a kromě velkých misí, které se zabývají výzkumem Jupiteru a Marsu, také zpracováváme data z cizích družic. Výsledkem je převod elektromagnetických vln do zvukových, v podstatě slyšíte, jak zní vesmír. A řekl bych, že to má ohromný popularizační potenciál. Potřebujeme ale odborníky, někoho, kdo do nás šťouchne a řekne, jak se to má správně pouštět ven. Lidé ve vědě opravdu nejsou marketéři. Já mám alespoň výhodu v tom, že jsem několik let dělal sítě pro neziskové organizace.
Jaké máte plány do budoucna?
S kolegy i z jiných oborů chceme obrodit projekt Science to Go. Věda bude jezdit za lidmi i mimo velká města, budeme představovat sebe i naše projekty. Rádi bychom, aby zmizela bariéra mezi laikem a vědcem.
Jan Lukačevič
Působí jako odborný pracovník v Oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, kde se se svým týmem věnuje vývoji elektrické antény pro přístroj WAM, jenž je součástí mise Evropské kosmické agentury ExoMars 2020. Věnuje se popularizaci vědy jak formou přednášek před publikem, tak především prostřednictvím nových médií a snaží se vzbudit zájem o vědu i u mladších generací. Za svoje výzkumy získal cenu Britské meziplanetární společnosti za nejlepší technický příspěvek a byl zařazen do žebříčku stovky Evropanů nejvíc ovlivňujících naši společnost, který sestavují Google a deník Financial Times.
„Lidé ještě často žijí v bublině, že vědci jsou divnolidi, kteří se zavírají do laboratoří a nevidí denní světlo. Ale jsme stejní, jezdíme stejným metrem a řešíme stejné problémy.“
Foto: Lukáš Bíba
