Steve Jobs říkal, že „lidé většinou nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete“. Ale co když se spletl? Tímhle citátem trochu „zazdil“ všechny focus groups. Problém je, že hromada z nás si přenesla tenhle citát na zákazníka jako takového. „Lidé nevědí, co chtějí“ nebo „lidé nám stejně nic nevymyslí“ ve firmách zní velmi často.
A s tímhle světonázorem se teď rodí nové nápady. U stolu ve firmě sedí hodně chytrých a drahých lidí. Každý z nich přináší svoji vlastní zkušenost, svoje vidění světa, svoji bublinu, ve které žije. Tito lidé vymyslí několik nápadů – konceptů – a pak je napadne, že je lze otestovat na zákaznících.
Troufnu si tvrdit, že většina firem ke generování nápadů přistupuje o něco zodpovědněji. Dají na ten společný stůl i nějaká data a snaží se z nich něco vykoukat. Někteří si pořídí nákladný výzkum, to znamená, že někdo jim data posbírá a potom interpretuje. Jiní zase jen interpretátora dat, což teprve začne být trendy. To ale stojí peníze a čas. Peníze jdou klidně do vyšších statisíců nebo se přehoupnou i přes milion. Čas se začne počítat na měsíce.
A co takhle vrátit důvěru zákazníkovi? V jeho schopnosti pojmenovat, co by chtěl? Ptát se ho přímo je samozřejmě hloupost, ale inspirovat ho jinými zákazníky a angažovat do řešení problému nese fantastické výsledky – levně a rychle.
Nestačíme se pak divit, kolik nápadů dokážou zákazníci vytvořit během pěti dnů. To je doba, kdy se navzájem inspirují, spolupracují a posouvají nápady dál a dál. S klientem potom vybereme ty nejlepší nebo je dopilujeme. Pak je vrátíme zpět zákazníkům. Ti, vybaveni virtuální měnou, mají za úkol do nápadů investovat tak, aby své vklady co nejlépe zhodnotili.
Říká se tomu prediktivní trh. Má schopnost za dva až tři dny oddělit zrno od plev a s přesností nejméně 75 procent předpovědět, které nápady si na reálném trhu povedou nejlépe.
Takže Steve Jobs neměl pravdu. Pracovat se zákazníky v pravou chvíli a správným způsobem zrychluje inovace a otevírá nové příležitosti.
Rudolf Čihák, CEO, IdeaSense
