Propaganda vždycky funguje jen tehdy, pokud se jí lidi rozhodnou sami věřit,“ říká Arkady Ostrovsky, editor britského týdeníku Economist se zaměřením na Rusko a postsovětské země.
Ostrovsky – jak jeho jméno naznačuje – se narodil v Rusku a má ruské i britské občanství. Na nedávném diskusním fóru Meltingpot, které proběhlo v rámci multižánrového hudebního festivalu Colours of Ostrava, se proto zamýšlel nad tím, proč lidé v bývalém Sovětském svazu, kteří se vymanili z okovů autoritářského režimu, dnes zase ochotně podléhají putinovské propagandě.
K odklonu od zavedených mainstreamových médií a příklonu k takzvaným fake news nebo přímo propagandě ovšem nedochází jen v putinovském Rusku. V Evropě byl stěžejní událostí brexit, který představuje především zásadní selhání britských elit. „Byla to neschopnost vysvětlit, že EU není jen výhodná obchodně-ekonomická entita, ale že je to velký projekt a být jeho součástí je i závazek,“ říká Ostrovsky.
V Americe to pak bylo vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, které ukázalo, že mainstreamová média už nemají tolik síly nebo vlivu, jako měla doposud.
Proč lidé věří bludům?
Proč režimy dělají propagandu, je přitom jasné: jde o moc a o peníze. Ale proč jí lidé věří? „KGB a její ‚oddělení aktivních kroků‘ šířily dezinformace v zemích, které Rusko nemohlo kontrolovat vojensky, už od války. V USA využívali rasové napětí, psali falešné dopisy za Kukluxklan, snažili se ovlivnit volby v roce 1984, kdy vyhrál Regan, a dokonce se snažili tvrdit, že AIDS byl vynalezen CIA. Ale tehdy to nefungovalo, protože lidé tomu nechtěli věřit. Ne proto, že to dělali hůř než dnes. Ale protože Západ byl prostě mnohem silnější. Nejen ekonomicky, ale ve smyslu hodnot, toho, v co lidé věřili a čeho chtěli dosáhnout,“ vysvětluje Ostrovsky.
Skvěle to podle něj ilustruje takzvaný Dlouhý telegram, článek, ve kterém vysvětloval poradce George F. Kennan americkému prezidentu Trumanovi v roce 1946, jak Sověti uvažují. Podle Kennana je komunistická propaganda jako bakterie, která „se krmí na poškozené tkáni“. Hodnoty a instituce tehdejšího Západu byly ovšem dostatečně silné.
Západ totiž po druhé světové válce paradoxně posilovala hrozba ze strany Sovětského svazu. Bylo zjevné, že konkurenční systém postavený na represích a lžích nemůže ve vzájemném souboji obstát. Ale s rozpadem sovětského impéria se tento diskurz zhroutil. Ideologie byla mrtvá a západní společnost nenašla náhradu.
Protože myčka není dost silné téma
„Historie skončila. Porazili jsme komunismus a dál už není kam jít. Co tam tedy máme dál? Máme tady globální obchod, technologie. Ale co dál? Myčky nádobí? Fajn, ale myčka nádobí není dost velké téma, aby vás mohlo provázet životem delší dobu. A lidi potřebují v něco věřit. O čem by jinak život byl?“ ptá se Ostrovsky.
A to je podle něj jádro pudla: když se smysl života vytratí, lidé začnou věřit spoustě nesmyslů. Ignorují fakta, protože ta nejsou moc příjemná. „Fakt je, že jednoho dne všichni zemřeme a že následující generace se nebudou mít lépe než ty dnešní. To jsou fakta. A pak přijdou Putin nebo Trump a řeknou „uděláme naši zemi zase velkou“.
Média musí dávat věci do souvislostí
A co s tím mohou dělat média? „Musíme se držet toho, co děláme, věřit ve fakta, ve svou sílu. Čekají nás velmi složité časy. Kromě kolapsu sociálnědemokratické utopie tady máme kolaps amerického liberálního impéria. A úplně nejhorší bude úpadek Číny, na kterou už doléhá její politika jednoho dítěte. Dnešní novináři musí být svého druhu historici. Obrazně řečeno, reportáž z války uděláte samozřejmě nejlépe ze zákopů. Ale musíte taky umět poodstoupit a dívat se na věci a události v souvislostech. Proč se děje to, co se děje. A říkat, že největší problémy Ruska neleží v Americe, ale u nich doma. A vice versa.“
Arkady Ostrovsky vystoupil v rámci druhého ročníku diskusního fóra Meltingpot. Spolu ním se ho zúčastnilo téměř 200 dalších řečníků z 26 zemí světa a na některou z devíti jeho scén zavítalo během čtyř dnů na 25 tisíc lidí. Program fóra připravuje dramaturgický tým v čele se zakladatelkou festivalu Colours of Ostrava Zlatou Holušovou. Hlavním partnerem akce, kterou pořádá zapsaný spolek Meltingpot – tedy nezisková organizace, která je ekonomicky a právně nezávislá na festivalu -, byla společnost Google.
Arkady Ostrovsky byl jedním téměř ze dvou stovek řečníků fóra Meltingpot.
Foto: DVTV
Druhý ročník tohoto fóra podle organizátorů navštívilo na 25 tisíc lidí.
Foto: Meltingpot