Česká republika se svými ateliéry, nespočtem atraktivních lokací i profesionálním produkčním zázemím na mapu zahraničních filmařů dlouhodobě patří. Ještě před pěti lety se ale nacházela v rámci středoevropského regionu na chvostu jejich zájmu, neboť například Maďarsko nabízelo výrazně výhodnější finanční podmínky slibující filmovým štábům snadnější návratnost investic. Prázdné barrandovské ateliéry tak navštěvovaly především produkce natáčející reklamy. Situace se začala otáčet až v roce 2014, kdy tzv. filmové pobídky, které mají formu vratky a jsou podmíněny ekonomickou spotřebou v České republice, začaly pro zahraniční filmaře lépe fungovat. „Nacházíme se v bodě transformace a investic, abychom se znova zmátořili a přilákali na Barrandov filmové megaprojekty,“ říká ředitel Barrandov Studia Petr Tichý.
Praha se v titulcích filmových médií objevovala snad nejvýrazněji v době natáčení prvního dílu Mission: Impossible, kdy se Tom Cruise proháněl po Kampě. Což je už hodně dávno… Jak vůbec tehdy fungovala v Evropě podpora filmového průmyslu?
Tehdy ještě v Evropě vůbec neexistoval systém filmových pobídek. Ten zavedlo jako první Maďarsko v roce 2004, brzy nato svůj systém podpory filmové turistiky dopilovalo Německo a přidávaly se další země, které si uvědomovaly sekundární efekt podpory zahraničních filmařů. Tím je jejich propagace spojená s cestovním ruchem, která nestojí ani korunu. Česká republika tak byla poměrně finančně znevýhodněna. Počáteční systém filmových pobídek v roce 2010 počítal jen s malými částkami, zlom nastal až v roce 2014, kdy byla filmařům poskytnuta už zajímavá částka 800 milionů korun. Když jsem nastupoval v roce 2009 na Barrandov, byly ateliéry prázdné a teprve za loňský rok můžeme skutečně říci, že jejich kapacita byla vytížena téměř ze 100 procent.
V současnosti ale pracuje se systémem pobídek už asi padesátka zemí. Jak si Barrandov stojí v konkurenčním prostředí vedle ateliérů v Budapešti či Berlíně?
V otázce naší konkurenceschopnosti, a nejen Barrandova, ale i celého českého filmového průmyslu ve vztahu k zahraničí, hraje roli spousta faktorů. Například kurz koruny. V momentě, kdy ji ČNB posílí, půjdou ceny nahoru a začínáme mít problém. Podstatná je i samotná výše filmových pobídek, nyní se pohybujeme na 20 procentech, Maďarsko ale už nabízí 25 procent.
Není pak konkurenční výhodou alespoň profesionalita české filmové a reklamní produkce a všech řemesel a služeb s ní souvisejících?
Zázemí, které zde na Barrandově máme, samozřejmě hraje v náš prospěch, ale v mezinárodním srovnání si už s kvalitou servisu nevystačíte. I když filmaři takové podmínky v Bulharsku či Rumunsku nenajdou a trochu se tím trápí, nakonec jedou natáčet tam, protože finanční podmínky a kritérium návratnosti investic jsou na prvním místě.
Zaznívají ale i názory, že tuzemské filmové zázemí přestává nárokům štábů stačit. Navíc řada lidí z profesí kolem filmu odešla za jistějšími podmínkami.
Na to je třeba se dívat v širším kontextu proexportních podmínek, politické situace, filmových pobídek. I kdybychom měli dvacet Barrandovů, nic to neřeší. Necítím, že by tu byla kapacita obsloužit více filmových štábů. Pokud by Česká republika poskytla příznivější podmínky pro zahraniční filmaře, věřím, že by pak zájem investovat zde do zázemí měla například i velká americká studia. A pak by mělo i pro nás smysl s nimi měřit síly. Co se týká řemesel kolem filmu – je pravda, že řada lidí v minulosti odešla za jistějším zdrojem obživy. Období, kdy se nám začíná dařit, trvá zatím ještě poměrně krátce, ale přál bych si, abychom přesvědčili ty lidi k návratu a mohli jim nabídnout práci na více projektech.
Ve výroční zprávě oznamující nezdaněný hospodářský výsledek přes 47 miliard korun zmiňujete plánované investice do obnovy studií. Čeho konkrétně se týkají?
S investicemi jsme začali již předloni, s částkou 50 milionů korun, loni už to bylo 100 milionů korun. Dobré výsledky za loňský rok nám dávají příležitosti investovat do obnovy ateliérů, abychom si v budoucnosti, budou-li pro nás hrát i vnější okolnosti, mohli dovolit přivítat filmové projekty, které se teď natáčí třeba i v Anglii. Loni jsme koupili budovy Krátkého filmu, kde by po rekonstrukci měly nalézt další zázemí filmové a televizní produkce, a letos v dubnu zahájíme v nově postavené budově v areálu provoz moderních rekvizitáren a kostyméren, které nabídnou 1750 m2 variabilního prostoru.
Kolik studií má Barrandov celkem?
Třináct, z toho devět zde na kopci a čtyři v Hostivaři. Ta ale příliš nevyhovují pro účely filmu, takže je trvale využívá TV Nova pro své seriály. Zde na Barrandově pak stejná televize natáčí pořady jako Tvoje tvář má známý hlas nebo Co na to Češi. Pro vaši představu, staráme se o areál o velikosti 320 000 metrů čtverečních, spravujeme desítky budov a máme více než 150 zaměstnanců. Rád bych také zdůraznil, že vítáme rostoucí podporu filmového průmyslu i v jednotlivých regionech a vznik filmových kanceláří. Je to pro další rozvoj filmového průmyslu v ČR velmi důležité.
Poskytuje Barrandov svůj servis i mimo půdu ateliérů?
Ano, stavby dekorací, kostýmy, rekvizity – to jsou součásti našich filmových služeb, jež vyjíždí do exteriérů i interiérů v celé ČR, ale i do zahraničí. U nás pak mají produkce třeba jen filmové zázemí.
Na webu uvádíte i vlastní oddělení produkce, čemu se právě věnuje?
Naše producentské centrum se po projektu Mountains and Stones (The Ottoman Lieutenant) věnuje spíše vlastnímu developmentu scénářů a projektů, kterými bychom se chtěli v následujících letech zabývat. V tuto chvíli zde máme dva filmy a jeden TV seriál. Prioritou jsou ale nadále jednoznačně výdaje do oprav a modernizace studií.
Jak propagujete Barrandov v zahraničí?
Zcela určitě nechybíme na velkých filmových akcích, jako je MIPTV, MIPCOM, filmový festival v Cannes nebo na konci roku AFM v Los Angeles. Pravidelně se také setkáváme s evropskými, americkými a asijskými producenty. Jedna z mých kolegyň se věnuje i trhu střední a východní Evropy, které určitě nechceme přehlížet. Nadále se k nám totiž jezdí natáčet i zajímavé ruské projekty. Za zmínku stojí pak především natáčení takového režiséra, jakým je Nikita Michalkov (Lazebník sibiřský).
Publicitu vám na podzim zajistil požár dekorací pro britský seriál Knightfall. Stihli jste je znovu postavit v termínu natáčení? A jaké zahraniční projekty očekáváte v tomto roce?
Vysokou úroveň našich dekorací dokazuje i ta skutečnost, že se nám podařilo je po tom nešťastném požáru z velké části znovu postavit během šesti týdnů. Z letošních připravovaných projektů se velmi těšíme na štáb seriálu Carnival Row, za kterým stojí osobnosti, jako jsou Guillermo del Toro a Travis Beacham, a společnost Amazon. Zároveň se také stále ještě rozhoduje o tom, zda se pokračování seriálu Knightfall bude u nás točit ještě letos, nebo až příští rok.
Jakých rozpočtů dosahují zahraniční TV seriály ve srovnání s blockbustery?
Seriály jako Knightfall, Borgia, Britannia či Genius dosahují téměř výše rozpočtů velkých filmů a rozhodně bych je nechtěl řadit někam k druhořadým projektům. V posledních dvou letech právě ony přinášejí Barrandovu většinu tržeb. Teprve za nimi jsou pak další evropské filmové projekty, reklamní byznys nebo české filmové projekty. Samozřejmě vše souvisí s vytížením ateliérů. Produkce u nás natáčejí reklamy rády, ale v současnosti nejsme schopni většinou vyjít vstříc těmto jednorázovým projektům, neboť ateliéry jsou vytíženy právě pro TV seriály a filmy. V době krize to ale byly především právě reklamní produkce, které studia využívaly.
Barrandov je však i koproducentem, jak hodnotíte současnou českou kinematografii?
V tuto chvíli se natáčí bezmála další desítka českých filmů, takže pokud jde o počet, o krizi určitě mluvit nelze. Snažíme se podpořit zajímavé projekty, mezi něž se řadí třeba film Já, Olga Hepnarová, nový film Jana Svěráka Po strništi bos nebo trilogie režiséra Hřebejka Zahradnictví. Osobně jsem si pak užil Rudého kapitána, což je žánrově velmi vydařený film a po dlouhé době jsem nemusel ani odejít dříve z kina. Jinak jsem toho názoru, že velká část zdejší produkce je až příliš často nesledovatelná.
Včetně loňského kasovního trháku Anděl Páně 2? Čekal jste takový úspěch?
Obchodně asi ano, když vezmete v úvahu načasování filmu na období Vánoc a úspěšnost již prvního dílu. Ale s technickým provedením filmu nebo s dramaturgií jsem příliš spokojen nebyl. Nicméně ta čísla si film zasloužil, nemluvě o skvělé návratnosti projektu.
Kudy se bude tedy ubírat vaše další snažení, aby se k nám filmaři dále vraceli?
Barrandov Studio je soukromá firma, která se nemůže jen spoléhat na podporu státu. Takže budeme v kontextu se současnou politickou situací nadále obezřetní. Zároveň ale společně se Státním fondem kinematografie a Czech Film Commission budeme dále usilovat o to, aby byl filmový průmysl považován za nedílnou součást aktivit i v propagaci České republiky. A samozřejmě bychom uvítali i možnost navýšení filmových pobídek.
Petr Tichý
Ve společnosti Barrandov Studio působí od roku 2009. Nejprve zastával pozici vedoucího zahraničních filmových a TV projektů a následně post obchodního ředitele. Má bohaté mezinárodní zkušenosti v mnoha oblastech audiovizuální tvorby. Vystudoval produkci a filmový a televizní management v Austrálii, kde také sedm let žil. „Vládní instituce Tourism Australia vynakládá nemalé prostředky na podporu filmového průmyslu spojenou s propagací země,“ připomíná Petr Tichý. V druhé polovině 90. pracoval jako redaktor v FTV Prima, v roce 2006 dokonce usedl za moderátorský pultík hlavního zpravodajství.
Za jeho působení na Barrandově vstoupila společnost jako koproducent do řady titulů české i mezinárodní produkce, například Ve stínu, Die Kastellanin, Vrásky z lásky, Colette, Fairplay nebo Já, Olga Hepnarová.
Foto: Milan Bureš
