Řada zadavatelů si stále myslí, že komunikace umí na zakázku vytvořit obraz o firmě – bez ohledu na to, jaká firma skutečně je.
To samozřejmě nefungovalo nikdy. A v době moderních technologií, kdy informace tečou bez kontroly všemi směry, se realita Potěmkinovy vesnice navíc provalí mnohem rychleji.
Zkrátka a dobře, firma může být dlouhodobě viděna jen jako taková, jaká skutečně je, a komunikace může toto vidění posílit či zaostřit. Nic víc, nic míň.
Důkazem toho, že se vyplácí dělat skutečné změny, a ne jen mlhu, je pro mne značka Lidl.
Z produktového hlediska má jasnou strategii: jednoduchost lomeno slušná kvalita. Namísto deseti jahodových jogurtů má v regálu jeden, ale za dobrý poměr cena/výkon.
A to přece řadě lidí stačí. Nechtějí trávit v obchodech hodinu a složitě zkoumat, který z deseti navlas stejných produktů je o něco výhodnější, když mohou jinde bez stresu nakoupit za deset minut.
Lidl prostě nabízí to, co jsme někde cestou poztráceli: jednoduchý produkt za rozumnou cenu. Většina firem o tom mluví, ale cíl se nakonec ztratí ve změti složitých nabídek a variant toho či onoho.
Jednoduchost je přitom výhodná pro zákazníka i firmu – ta šetří spoustu reálných nákladů, v případě maloobchodu na prodejní plochu, evidenci zboží nebo proces zalistování a nákupu.
Lidl reálně dělá i další věci, které se propisují do image. Třeba na rozdíl od alibistického schování hlavy do písku, které po skandálu s kapelou Ortel předvedl hlavní sponzor Českého slavíka, Lidl rázně vystoupil proti rasismu v kauze „černoch v reklamě“.
Nebo v situaci, kdy se všichni dohadují o mzdách, jednoduše všem zaměstnancům plošně přidal. To je rozhodnutí, které bude firmu zřejmě stát desítky milionů ročně, ale jasně říká, že se něco konkrétního stalo.
Ze značky, která byla po příchodu do ČR známa kritikou za kácení stromů, se tak Lidl stal progresivním představitelem svého segmentu. Důvod? Pochopil jednoduché pravidlo: „Všechno, co děláš, je PR.“
Martin Frýdl, výkonný partner AC&C Public Relations
