Když se v souvislosti s konferencemi a kongresy mluví o inovacích, většinou se agentury přebíjejí technologickými novinkami. Ladí se ambientní hudba, používají se dotykové obrazovky, prostorové projekce a světelné efekty. V Severní Americe se ale objevuje opačný trend: hlavně ať je chvíli klid. Organizátoři se vydávají proti proudu a nechávají účastníky akcí, aby si chvíli odpočinuli od všech rušivých vjemů, ať už mají podobu hudby, zvuků nebo neustálých notifikací chytrých přístrojů, kterým navíc permanentně září obrazovky. Nejoceňovanější novinkou je, když je jednoduše chvíli ticho, nejlépe ve vyhrazené „klidové zóně“.
Jsou to však zatím jen první vlaštovky. Více se mluví o prolínání kongresů s hudebními festivaly, tedy o takzvaných multidisciplinárních akcích, na kterých se propojují řečníci s uměním, designem a interaktivními hrami.
Průkopníkem netradičních pojetí je například montrealská konference C2. „Lidé odcházejí s tím, že něco prožili, ne jenom poslouchali,“ říká za pořadatele Richard St. Pierre. „Naším cílem je donutit lidi spolupracovat, vzájemně na sebe reagovat a opustit tradiční myšlení.“
Předloni to v praxi vypadalo třeba tak, že se část konference odehrávala v improvizovaném iglú vyplněném tak hustou mlhou, že na sebe účastníci vzájemně neviděli a slyšeli pouze své hlasy. Přirozeně se pak začali v mlze přibližovat, aby se lépe slyšeli, mimoděk utvářeli diskusní hloučky a celkově mnohem více vnímali, o čem se mluví.
Čím dál důležitější je také „obal“ konference před jejím konáním a po jejím skončení. Rozvíjí se trend zvaný bleisure, ze spojení slov business a leisure, obchod a odpočinek. Účastníci si chtějí po celodenním sezení v jedné místnosti protáhnout tělo, zajít na masáž nebo poznat okolí – ne se jen přesunout na drink.
Kruh se uzavírá: největší hodnotou konferencí se stává, co prožijete a co si přes veškerý hluk zapamatujete. Ticho léčí i na kongresech.
