Napadlo vás podezírat ze závislosti na státu režiséra Václava Marhoula, který od Státního fondu kinematografie dostal na film Nabarvené ptáče přes 25 milionů korun, tedy sedminu rozpočtu? Pochybuji. Proč tedy nepoložit na stůl možnost státní podpory nezávislým médiím?! Takový Státní fond žurnalistiky by se mi osobně zamlouval.
Má nebo nemá stát podporovat nezávislá média? Pravicové duši to zní jako nejtemnější mesaliance, levicově založený člověk má pro podobné úvahy pochopení.
Faktem je, že už dnes český stát třebas tištěná média podporuje – nižší, desetiprocentní sazbou DPH. Což je samozřejmě pro tuzemské vydavatele skvělá zpráva. V únoru 2017, od kdy je přesun do nižší sazby daně z přidané hodnoty platný se dušovali, že ušetřený peníz budou investovat do kvalitnějšího obsahu a technologií. Zda tak učinili, však není předmětem zájmu tohoto článku.
Nás zajímá fakt, že mnohé evropské země jdou se státní podporou pro noviny a časopisy daleko dále než Česká republika. Vyplývá to z velezajímavého materiálu „Ke státní podpoře tištěných médií“ vypracovaného Parlamentním institutem, který slouží jako servisní organizace poslanecké sněmovně.
„V poslední době výrazně zesílil tlak na přehodnocení veřejné politiky státní podpory médiím kvůli dvěma na sobě nezávislým faktorům, které však ve vzájemné kombinaci vytvořily tlak na tradiční model fungování médií v tržním prostředí,“ konstatují autoři analýzy. Asi příliš nepřekvapí, že prvním faktorem je „velká recese“ z konce první dekády toho století a rozvoj technologií, který převrátil celý mediální byznys vzhůru nohama.
Zkrátka – svoboda není zadarmo a pestrost mediálního trhu je jednou ze záruk přežití demokracie. To si uvědomují odpovědní politici po celé Evropě. Jádro pudla je samozřejmě skryto v tom, zda po přijetí peněz či jiné podpory od státu může být médium i nadále považováno za nezávislé. Odpovím rovnou – může. Pokud šanci ji získat měli všechny ostatní relevantní projekty a pokud je systém podpory dostatečně transparentní.
Ostatně, podezřívá někdo ze závislosti na státu režiséra Václava Marhoula, který od Státního fondu kinematografie dostal na film Nabarvené ptáče přes 25 milionů korun , tedy sedminu rozpočtu? Pochybuji. A třebas velmi podobně by to mohlo vypadat i se státní podporou nezávislým médiím. Takový Státní fond žurnalistiky by se mi osobně zamlouval…
Vraťme se však k analýze Parlamentního institutu. Pro ilustraci a představu ocituji pár čísel.
– Ve Francii bylo v roce 2017 schváleno 85 dotací pro tištěné nebo on-line zpravodajství v celkové výši 1, 7 miliardy euro (cca 44 miliard korun).
– Ve Finsku každoročně dotace ze strany vlády, především pro noviny a on-line v jazicích národnostních menšin, činí 0, 5 miliardy eur (cca 13 miliard korun).
– V Nizozemsku působí Nizozemský žurnalistický podpůrný fond, který podporuje mimo jiné investigativní žurnalistiku a díky finanční podpoře bylo nově zřízeno 23 investigativních novinářských uskupení.
– V Rakousku v roce 2018 byly uděleny dotace 46 mediálním společnostem s celorepublikovou působností ve výši 3, 9 milionů euro (cca 100 milionů korun), dalších 3, 2 milionů euro (cca 83 milionů korun) směřovalo čtyrem regionálním vydavatelům a 1, 5 milionů euro (cca 40 milionů korun) vydal rakouský stát na „udržení kvality a zajištěný budoucího vývoje“ 57 žadatelům.
Tolik fakta.
