Pamatuju si, když jsme v roce 1990 poprvé vyjeli se spolužáky na výměnný pobyt na „západ“. Jeli jsme ušmudlanou karosou přes Německo do Francie. V rámci euforie svobody jsme seděli na zadní sedačce autobusu s českou vlajkou a mávali na každého projíždějícího. Bylo nám čtrnáct, svět nám ležel u nohou.
Z center na pole za město
Do prvního výletu na Západ jsme znali nakupování pouze v Čechách. Pro rohlíky se chodilo ke „chlapovi“. Už ani nevím, proč jsme mu tak říkali, ale byla to prodejna, kde prodával prostě chlap. Na větší nákupy pak na Francouzskou do sámošky. Řezník byl o dva bloky nad „chlapem“. Mlíkárna paní Jovíčkové zase směrem na Náměstí míru. Pro noviny a cigarety (ano, u nás se běžně v kuchyni kouřilo) do trafiky naproti. A když jsme přijeli do té Francie, málem nám vypadly oči z důlku, jak se to všechno dá nakoupit na jednom místě, 20 kilometrů za městem na louce. Ten obchoďák se jmenoval, tuším, Ralley, měl grafiku připomínající vlajku, jako když projíždíte závoďákem cílem na okruhu Le Mans a chlápek se sluchátky jí mávne při každém průjezdu. A tak jsme si také připadali. Lidi tam jezdili s košíky sem a tam, a my se nestačili divit. Francie byla jedna z prvních, která začala stěhovat nakupování z přirozených center měst na pole.
Pak jsem v roce 2000 přijel do San Diega. Těšil jsem se na atmosféru amerického downtownu, plného mrakodrapů a pouličního života. Jediné, co jsem ale našel, byl nepořádek, pouliční gangy a spousta bezdomovců, popíjející „sáčkové“ pivo. A to bylo San Diego z pohledu běžného Američana, který chce mít rodinu, ještě poměrně bezpečné město.
Na nákupy se muselo za město, snad jenom v části, které se říkalo Gass Lamp bylo trochu útulněji. Ale jen proto, že byla plná restaurací a že ji hlídala policie. L.A., vzdálené od San Diega asi tak jako Praha od Brna, to byla jiná liga. Do downtownu se nedoporučovalo chodit vůbec, na denní bázi tam byly běžné přestřelky.
Jiná nebyla ani moje návštěva Edmontonu v roce 2006. Centrum města bylo mrtvé a ulice plné projíždějících pick‑upů. Na každém druhém rohu pumpa na naftu nebo znak Oilers. Podobnou zkušenost mám i z Poděbrad, kde jsme v roce 2011 otevírali naši první prodejnu. Museli jsme ji do dvou let zavřít, protože veškerý šrumec se přesunul za humna do Tesca a na hlavním náměstí prostě nikdo nebyl. Duch měst a lidí se vytratil a z center se staly mrtvé zóny.
Konec jedné éry
A teď trochu čísel. Po celém světě ztrácejí městská centra stále více prodejen a stále častěji má tato skutečnost negativní vliv na úbytek malých lokálních obchůdků místních obchodníků (Bárta 2012). A to nejen ve světě, dle Asociace českého tradičního trhu zaniklo během roku 2018 až 513 nezávislých českých prodejen s potravinami a smíšeným zbožím. Současně byla Česká republika jednou ze zemí s nejrozšířenější sítí moderních obchodů (Spilková, 2012). Česká republika měla v té době ve střední Evropě největší počet hypermarketů na milion obyvatel.
Ale každá éra má svůj vývoj a konec. Stejně, jako se pole kolem měst zaplnila krabicemi a centra měst osiřela, koncept lokalizace a boje proti globální nadvládě sklízí své ovoce. A to i v retailu a to i po pandemii. Je skvělé, že se zákazníci opět pomalu vracejí do obchodů a je úžasné, že retaileři začínají reálně přemýšlet, jak uzavřít kruh omnichannelu a tedy reálně nabídnout svým zákazníkům jinou formu nákupu nebo doručení online. A byť bude online stále nějakou dobu ještě růst, nastane doba, kdy i ti nejzarytější „onlineisti“ si budou otevírat kamenné obchody. A již se tak děje.
Člověk se totiž zrodil z tlupy a mezi nejbližšími také odchází. Život nám občas naloží nejrůznější lekce, ale schopnost přizpůsobovat se je jedna z našich hlavních odlišností. Možná nakupujeme chvíli online, protože je to pohodlné a bezpečné, ale jakmile můžeme, opět se nahrneme mezi své. Je to
naše přirozenost. Důvod naší existence. Je to stejné, jako ve vztahu. Občas se s někým rozejdeme a pak chvíli nechceme nikoho ani vidět, ale vždycky nás to zase táhne k lidem. Od přírody nejsme přizpůsobeni být izolováni. A právě proto musí fungovat i více možností, jak nakupovat.
Partnerem rubriky Místo prodeje je společnost Wellen Retail Experience.
