Neříkejte našemu oboru „píárko“, požádal publikum při vyhlašování České ceny za PR doyen branže Michal Donath. Se zdrobnělinami bojuje dlouhodobě. Jak vysvětlil v děkovné řeči při přebírání ceny za přínos oboru, PR je odborná činnost, která si zaslouží adekvátní renomé a odpovídající peníze za odvedenou práci.
Mluvil mi z duše. Jsem podobně alergický na to, když se někdo místo „marketéra“ označuje za „markeťáka“. Je to zhruba podobné, jako používat místo „novináře“ nebo „redaktora“ označení „pisálek“. Ne že bych snad byl zastáncem zkostnatělých pořádků a stával se ze mě mrzout. Ten důvod je jiný. Buď svou profesi děláte pořádně a profesionálně, a v tom případě ji neshazujte žoviálními zdrobnělinami, anebo jenom tak něco šolicháte, ale pak budete působit jako rozjuchaný youtuber, který si žádný oborový respekt nezaslouží. Také je to trochu klamání laické veřejnosti, vydávání drceného ječmene za autentickou kávu.
Peklo náhražkových označení se rozmohlo zvlášť díky sociálním sítím. Každý, kdo uměl v šestnácti naklikat reklamu na Facebooku a ve dvaceti odpovídal na komentáře na firemní stránce, byl najednou social media ninja, guru community managementu a kouč on-line komunikace. A protože nikdo nerozuměl, co tedy vlastně dělají, odpovídali takoví lidé, že jsou markeťáci. Nedorostlí marketéři, demoverze profesionálů, jednorozměrní rutinéři s tunelovým viděním. Tento patvar se pak rozšířil napříč oborem, zatímco na sociálních sítích mezitím začala éra influencerů, kteří prodávají sebe a svůj digitální vliv tomu, kdo nabídne dost peněz.
K žádosti Michala Donatha ze slavnostního večera se tedy přidávám. Vykažme zdrobněliny zpátky do diskusních fór, kde nejsou odborníci na marketing a kreativitu, ale potulní cirkusáci z maringotek, kterým spadla do klína nová technologická atrakce. Použijme zlaté internetové pravidlo: za každé žoviální oborové označení zabije Bůh jedno koťátko. A to přece nechcete, z čeho by pak žily profily na sociálních sítích?
Filip Rožánek
šéfredaktor
