V příštím životě chci být novinář,“ glosovala během své přednášky na konferenci Forum Media advokátka ze společnosti eLegal Petra Dolejšová s tím, že „ochrana tisku v České republice je největší, jakou si můžete představit“. Pokud novináři zasahují do věcí, které jsou ve veřejném zájmu, a informace přinášejí v dobré víře, jsou podle ní z právního hlediska skoro nedotknutelní.
Život je jako cibule
To hlavní, co může nejčastěji omezit novinářskou práci, je právo na ochranu osobnosti. Žurnalisté sice mohou psát o komkoliv, právo na ochranu osobnosti jim ale určuje jisté mantinely, o jakých sférách života konkrétních osob mohou informovat.
Aby tuto problematiku vysvětlila, přirovnala Dolejšová život ke čtyřvrstvé cibuli. Úplně na povrchu každého se nachází veřejná sféra, pod ní je profese, společenský život a poslední je domov. „Novináři mohou psát o všech vrstvách, ale v závislosti na tom, jestli jste veřejná osoba, obyčejný člověk nebo něco mezi,“ říká Dolejšová.
Politici mají například ochranu osobnosti sníženou na minimum kvůli tomu, že přijali veřejnou funkci. Je tedy naprosto v pořádku psát o osobních záležitostech premiéra, jelikož mohou ovlivňovat vykonávání jeho funkce. U neznámých osob pak hraje roli zejména to, jak moc samy na sebe upozorní. „Youtubeři jsou klasickým příkladem toho, kdy se člověk sám dobrovolně vzdává do určité míry své ochrany osobnosti.“
Dolejšová uvedla i konkrétní případy sporů týkajících se ochrany osobnosti, na kterých ukázala, jak tenká je hranice posuzování. Jedním z nich byla kauza členky Rady ČT Heleny Fibingerové, jež zažalovala bulvární médium, aby o ní nepsalo v souvislosti s autonehodou jejího manžela, který je soukromou osobou. „Fibingerová soud prohrála, ale jen formálně, protože to její právníci nezvládli a řekli, že chtějí, aby se zakázalo informovat o celé autonehodě, což byla špatně vykonstruovaná žaloba a soud ji zamítl, protože by se jednalo o nepřiměřený zásah do svobody tisku,“ řekla Dolejšová.
V momentě, kdy se novinář dotkne ochrany osobnosti, může poškozený postupovat i jinak. Jednou z cest je právo na odpověď, kterou chce po konkrétním médiu zveřejnit. „Lidé ale velmi často spory za své právo na odpověď prohrávají, protože nedokážou formálně naformulovat svou odpověď a doplnit v ní skutečnosti. V ten okamžik právo na odpověď padá a soudci to všechno hází pod stůl,“ poznamenala.
Názory a fakta
Další důležitou věcí v tématu právo a média je podle Dolejšové oddělování názorů a skutečností. Názor musí být přiměřený a vycházet z nějakých skutečností a znalostí. V souvislosti s tím připomněla spor, který se týkal obálky časopisu Reflex z roku 2009. Na ní se objevila karikatura tehdejšího hejtmana Davida Ratha coby Hitlera. Médium fotomontáží reagovalo na Rathův projev, ve kterém obdivoval zaměstnaneckou politiku třetí říše. Soud rozhodl, že se jednalo o přiměřený názor.
V případě kauzy článku Ferdinanda Peroutky se prezident Miloš Zeman musel omluvit za tvrzení, že Peroutka napsal článek Hitler je gentleman, protože tvrdil nepravdivá fakta. Za část, že Peroutka byl fascinován nacismem, se ale omluvit nemusel, protože se jednalo o názor.
Novinář musí cenzurovat
Média také zodpovídají za citovaná fakta. „Soudy nám řekly, že musíte pracovat se zdroji. Neexistuje, abyste se chytli něčeho, co kdo kde řekl, neprověřili si to a pustili dál do světa,“ apelovala na novináře Dolejšová.
V souvislosti s tím dodala, že i cenzura patří k práci novináře. To se týká i pomluv a klení, které zazní od respondenta v rozhovoru. „Soud bude zkoumat, jestli jste udělali maximum pro to, aby nedošlo k porušení etiky a zásahu práv třetích osob. Pokud se jedná o přímé vstupy, ideální je říct: ‚Prosím vás přestaňte!‘ Pokud se o přímé vstupy nejedná, tak nějakým způsobem upravit, ale odpovídáte za to,“ upozornila advokátka.
Vydavatelství podle Dolejšové také odpovídá za nenávistné komentáře pod webovými články. Podobný případ se prý řešil v Estonsku. „Vydavatelé mají povinnost nasadit autocenzuru na nenávistné projevy. Mají povinnost je podchytit a mít tým lidí, který to bude pravidelně kontrolovat,“ řekla.
Recenzi si půjčit můžete
V neposlední řadě se novinářské práce dotýkají i autorská práva. Média si mohou půjčit fotku ze sociálních sítí, z veřejného profilu pokud se jedná o osobu veřejného zájmu. Bez souhlasu autorů si dále novináři mohou cizí dílo půjčit pokud se jedná o recenzi, kritiku, projev nebo aktualitu z cizího zpravodajství. „Informace a zprávy nejsou samy o sobě autorským dílem,“ upozornila advokátka Petra Dolejšová.
