Ve věku 45 let nečekaně skonal teoretik fotografie, uznávaný fotograf a pedagog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, která informaci zveřejnila na svém webu.
„Ve Filipu Lábovi ztrácí nejen Fakulta sociálních věd, ale i Univerzita Karlova jednoho z nejtalentovanějších a nejoddanějších kolegů, jeho rodina a přátelé mimořádného člověka. Filip měl dar skloubit v sobě gentlemana v tom nejlepším slova smyslu se svobodomyslným umělcem, nadaným vidět krásu a zajímavou fotku v situacích, kde se nám ostatním nedostávalo fantazie,“ uvedla ve své vzpomínce Alice Němcová Tejkalová, děkanka FSV UK.
Láb byl na FSV UK, která dnes (v úterý 1. června) slaví 31 let od svého založení, vedoucí katedry žurnalistiky a garant doktorského studia na IKSŽ. Jak na svém webu fakulta připomíná, byl též bývalým proděkanem pro vnější vztahy, předsedou legislativní komise a dlouholetým senátorem Akademického senátu FSV UK, členem vědecké rady Univerzity Karlovy a uznávaným fotografem. Specializoval se na teorii a praxi klasické a digitální fotografie, fotožurnalismus, vizuální komunikaci, přechod od tradičního obrazu k digitálnímu a nové funkce obrazových materiálů v digitálním prostředí. Externě spolupracoval s New York University v Praze, pracoval jako fotograf na volné noze, psal pro kulturní časopisy a servery.
Je mimo jiné spoluautorem monografií Soumrak fotožurnalismu? (s Alenou Lábovou, 2009) a Fotografie po fotografii (s Pavlem Turkem, 2009). „Filip Láb byl pro mě nejdřív starší a vstřícný spolužák, ke kterému jsem vzhlížel. Pak kolega a kamarád. Člověk, který k sobě – stejně jako jeho máma – dokázal na fakultě přitáhnout výrazné a kreativní lidi, jimž věnoval všechnu péči,“ uvedl Pavel Turek na Twitteru.
Filip Láb absolvoval bakalářské a magisterské studium žurnalistiky a mediálních studií na FSV UK, vystudoval bakalářské a magisterské studium v oboru fotografie na Filmové a televizní akademii múzických umění v Praze. Na FAMU absolvoval doktorské studium v oboru fotografie a nová média. Na FSV byl vedoucím katedry žurnalistiky Institutu komunikačních studií.
„Dobrovolně propůjčil významnou část své svobody službě Fakultě sociálních věd a Univerzitě Karlově a v nevděčných funkcionářských rolích se snažil zlepšovat svět kolem sebe. Vždycky plný entuziazmu, pochopení a černého humoru. Nemusel, mohl fotit a psát a nikdo by mu to nemohl vyčítat. Ale on chtěl. Jak učit, tak pracovat pro fakultu. A v obojím byl nepřekonatelný,“ dodala mimo jiné Alice Němcová Tejkalová s odkazem na online kondoleční knihu.
