Musíme mít odvahu otevřeně mluvit i o nepříjemných věcech, říká Jan Souček, nastupující generální ředitel České televize.
Dosavadní šéf brněnského studia nastoupí do funkce 1. října, a to ve chvíli, kdy vládní koalice oznámila záměr zvýšit poplatek za ČT na 160 korun, čímž rozlítila veřejnost i komerční vysílatele, kteří požadují stažení a změnu návrhu. Parlamentní opozice pak už rovnou slibuje zrušení poplatků.
Velká novela mediálního zákona ovlivní to, v jakých intencích bude probíhat váš mandát. Máte pocit, že byl její výkop učiněn dobře?
Kritická odezva se dala čekat a byla by taková v jakémkoliv případě, protože z mediálních poplatků se stalo politikum. Lepší načasování nebo forma prezentace je sice zajímavý námět na debatu, ale nemyslím si, že by byl výsledek výrazně odlišný. Co mě spíš překvapuje, je snaha komerčních televizí připravovanou novelu změnit, anebo zvrátit.
Nova, Prima a Óčko tvrdí, že dojde k zásadnímu narušení stability mediálního sektoru.
To je falešný argument. Je třeba se podívat, kdy a jak byla nastavována rovnováha trhu naposledy. To bylo v roce 2008 a od té doby se nezměnila ani výše poplatků, ani objem obchodních sdělení, která může ČT zařazovat. Naopak cena reklamy, se kterou obchodují komerční televize, rostla s tím, jak rostla ekonomika. Kdyby tedy mělo být dosaženo stejné rovnováhy, se kterou tehdy spolusoutěžitelé souhlasili, znamenalo by to dorovnat výši televizního poplatku na úroveň, která by odpovídala reálné hodnotě poplatku v roce 2008. Což by bylo zhruba 240 korun. Návrh ministerstva kultury tak stav nevychyluje, ale trochu narovnává.
Není co nejslabší veřejnoprávní konkurence obecně přirozeným zájmem komerčních televizí?
Nepochybně je a já věřím, že tuto přirozenou, řekněme pudovou, motivaci komerčních médií budou stejně chápat i politici, až budou návrh projednávat.
Červnovou volbu ředitele ovlivnila informace, že vedení ČT chystalo s Novou tajnou dohodu na sdílení obsahu. Není to ve světle aktuálních prohlášení trochu paradox?
Smlouva s portálem Voyo o spolupráci v oblasti vývoje a výroby pořadů byla jedním z momentů, který pravděpodobně silně zahýbal rozložením sil při volbě. Každopádně já nejsem zastáncem tohoto silného a hlubokého partnerství mezi televizí veřejné služby a komerčními soutěžiteli. A opravdu mi přijde paradoxní, že by komerční televize od nás chtěly nakupovat premiérové produkty, ale současně by nás rády nechaly vyhladovět.
