Začít to může evidencí, pokračovat dohledem a končit v extrémním případě až omezováním svobody slova. Právě této krajní varianty se někteří tvůrci audiovizuálního obsahu, které se snaží podle evropské směrnice evidovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), obávají. Jak na názor, že mají v rukou nástroj potenciální cenzury, radní reagují?
Obavy, že se tvůrci digitálního obsahu včetně mediálních domů mohou při dodržování regulace stát terčem mnoha stížností od konkurence i politiků, vyjádřil v MAM 49/2024 podcaster Petros Michopulos.
„Gumové paragrafy, které zákon obsahuje, se nedají fakticky dodržovat a zároveň se dají velmi jednoduše zneužívat k umlčování nepohodlných politických formátů. Podstata problému je v tom, že celá regulace v tomto zákoně je designovaná na regulaci velkých platforem,“ zmínil tvůrce pořadu Kecy a politika.
Tento „gumový“ názor přitom nesdílí sám. Stejně se o definičních kritériích pro to, kdo splňuje parametry poskytovatele audiovizuální služby na vyžádání, vyjádřil předseda Výboru pro mediální záležitosti Patrik Nacher (ANO), se kterým se přitom Michopulos asi moc často neshodne. Stalo se tak minulý týden na jednání u kulatého stolu, které poslanec svolal do Sněmovny.
Vilma Hušková, ředitelka analytického odboru RRTV, naopak během zasedání uvedla, že definiční kritéria jsou dostatečným sítem. Nepropadne jím prý drtivá většina influencerů, protože je nesplňují. Proč v něm však uvázla jako jedna z prvních influencerka, která dává na Instagram fotky svých dětí, a jak tím konkuruje televiznímu vysílání, přesvědčivě vysvětleno nebylo.
Podobně to podle Huškové platí i s povinnostmi, které tvůrcům ze zákona vznikají. Požadavek na 30procentní zastoupení evropské tvorby v „katalogu“ služby na ně jako tvůrce téměř výhradně vlastního – tedy evropského – obsahu prý nedopadá. „Budou povinni sestavovat pravidelné akční plány pro zpřístupňování svých pořadů pro osoby se sluchovým a zrakovým postižením? Zákon hovoří o tom, že se to očekává tam, kde je to smysluplné a uplatnitelné s ohledem na charakter konkrétní nabídky. Většina povinností na tento specifický typ obsahu vůbec nedopadá,“ tvrdila Vilma Hušková.
Pokud přijde diktatura…
Předseda RRTV Václav Mencl opakoval, že Rada rozhodně nechce nikoho pokutovat. „To je ta poslední věc. Pro nás jsou všichni partneři,“ zmínil během jednání. Jenže pokud je zákon stavějící na stejnou úroveň platformu YouTube i její uživatele skutečně gumový, jak mnozí tvrdí, co když za pár let místo pana Mencla obsadí někdo jiný, kdo bude mít jiný přístup? Nestane se zmiňovaným nástrojem cenzury? Tuto otázku položil MAM během kulatého stolu přítomným členům Rady.
„Máme plně kvalifikovaný úřad, který nám navrhuje, o čem máme hlasovat. Z 95 procent do toho Rada nemluví a schválí to. Za třicet let se nestalo, nebo možná jednou, že by se Rada na někoho zaměřila a svévolně jednala,“ zhostil se odpovědi předseda Václav Mencl a pokračoval. „Jsme pod důkladnou kontrolou poslaneckého Výboru. Věřte tomu, že jsme velmi opatrní a seriózní. Lidé v Radě se mění postupně, nemění se celá najednou. Já tuto obavu nemám. Jestli přijde nějaká diktatura, a všichni doufáme, že nepřijde, tak potom to je jiná situace. Ale v demokratických poměrech není možné, aby Rada jednala svévolně. Za současnou Radu to zcela určitě můžu říct.“
Důvěra v následné ujištění Patrika Nachera, že totalita ani po příštích volbách nehrozí, závisela na politických preferencích každého z přítomných.
