Jak komunikovat vědu? Matfyz v nové knize radí, kterak vyprávět složité věci

Ojedinělou knižní příručku s názvem Science Communication: Úvod do komunikace vědy přináší na trh MatfyzPress. V patnácti kapitolách – a navíc s předmluvou Daniela Stacha – pojednává o tom, proč je důležité komunikovat výstupy vědy k široké veřejnosti, a jak to dělat co možná nejlépe.

Kniha je dílem čtveřice autorů, vědeckých novinářů Pavly Hubálkové a Martina Rychlíka, proděkana FTVS UK Aleše Vlka a vědeckého atašé Britského velvyslanectví v ČR Otakara Fojta, jenž napsal originální pasáž o vědecké diplomacii. „Autoři zhmotnili do čtivého textu své velké zkušenosti a poznatky, jež z prostředí medializace vědy mají. Nebude to nadsázka, když řeknu, že kniha často bude mluvit doslova z duše mnohým. Skoro věřím, že řadu popsaných pocitů prožívá každý, kdo chce vědu dobře popularizovat, zároveň nedělat laciné zkratky, zachovat si vědeckou tvář, a podporovat dobrou věc, která komunikaci vědy směrem k veřejnosti pomůže,“ uvádí Martin Vlach, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy a někdejší proděkan Matfyzu pro PR.

Publikace je určena vědcům, akademikům, studujícím, administrátorům projektů anebo institucí, ale též PR pracovníkům, novinářům či publicistům, kteří mají v portfoliu popularizaci vědy. Práce obsahuje četné příklady dobré i špatné praxe – a to jak z Česka, tak ze zahraničí. Kniha určitě není „suchou“ směsí abstraktních konceptů, nýbrž napříč všemi kapitolami je protkána kazuistikami, příklady, ukázkami z médií, sítí i knih plus původními rozhovory s experty, kteří se dané problematice věnují – a to z rozličné perspektivy.

„Jsem rád, že tato kniha o popularizaci vědy vznikla, a jsem moc rád, že v ní mluví lidé ze zahraničí, protože ‚český rybník‘ je strašně malý,“ píše v předmluvě Daniel Stach.

Výsledný text, obohacený stovkami fotografií, může posloužit jako „kuchařka“ sui generis: tedy přehled zkušeností, jak věci dělat a nedělat. „Těší nás, že kniha vychází v podobě, jakou jsme si usmysleli. Komunikace vědy v Česku se během poslední dekády výrazně zlepšila, ale jsme přesvědčeni, že příklady dobré – často zahraniční – praxe jsou v tuzemsku potřebné, jsou cestou ke zlepšení,“ říkají svorně autoři.