Letošní volby mi orámovaly dva momenty: samozřejmě ten vroucí polibek Andreje Babiše – „díky moc, Máro“ – a ještě předtím legitimizace nejsmrdutější stoky českého mediálního povodí, které se dopustil Jakub Horák argumentací, že psát do tzv. Parlamentních listů nevadí, pokud mám cíl oslovit jinak neoslovitelné voliče. Pro mě osobně předčily tyto momenty i moderátorské výkony Jaromíra Soukupa, výstupy experta SPD na kulturu či chcíplá zvířátka lidoveckého šéfa.
O polibku se na Facebooku rozhořela debata vášnivější, než byl polibek sám. Většina diskutérů z mé bubliny vidí problém samozřejmě především v klientovi, který čelí obviněním z estébácké minulosti, z dotačních podvodů a manipulace (svými) médii. A i ti smířlivější přidávají, že člověk by neměl dělat práci, za kterou se stydí. Babišův guru Marek Prchal při polibku skutečně vypadal, že je mu celá situace přímo fyzicky nepříjemná a že je mu zcela jasné, že tohle bude pro všechny „a moment to remember“. Víc než stejně nešťastně vyhlížející Okamura mladší na tiskovce tatínkovy SPD.
Zatímco Mára v posledních měsících na svém profilu diskutoval maximálně o přednostech nového iPhonu, Jakub Horák propagoval piráty od večera do rána. Vtipně, chytře a důvěryhodně. Vypadalo to, že věří tomu, co dělá, a já mu to věřil taky. Až do okamžiku, kdy začal hájit své klienty publikující na PL a o tomto konspiračním webu začal mluvit jako o mediální platformě pro komunikaci s potenciálními voliči. To už jsem mu uvěřit nemohl. Piráti spoustu nových voličů opravdu našli. Pokud je nabrali mezi čtenáři PL, bude zajímavé sledovat, jak budou naplňovat očekávání takového elektorátu.
Letošní volby ukázaly, jak účinný je politický marketing a že tuzemští profíci jsou většinou daleko lepší volbou než drazí zaoceánští šíbři. Od doby, kdy Prchal ještě pracoval pro Kalouska, Okamura zastupoval Česko v Evropském roce mezikulturního dialogu a neznámí akcionáři z lesů na Benešovsku teprve tahali klestí na „Čapák“, se toho sice spousta změnilo. Ale možnost nedělat to, co je proti mému přesvědčení, ta je tu naštěstí pořád.
Václav Sochor, bývalý novinář a bývalý šéfredaktor MAM
