Pokud by svoboda v této zemi byla skutečně ohrožena tak často, jak se dramaticky vykřikuje při politických a společenských aférách, bylo by tu asi hodně zle. Jenže ona není, spíš máme sklony přehánět marginální věci do extrémů a pak se divit, že se vyprazdňuje obsah slov a pozornost otupuje. Je to stejné jako při opakovaném volání hoří, i když nikde nejsou žádné plameny. Při skutečném požáru si pak nikdo nevzpomene, že by měl zavolat hasiče. „To už se křičelo tolikrát…“
Facebooková doba nás dovedla k tomu, že se petice a prohlášení sepisují ke každému stoupnutí na kuří oko. Novináři pak mají jednoduchou práci: nereferují o tom, co se stalo, ale co se kolem toho dělo na Facebooku. Některá média prakticky stojí jenom na opisování sociálních sítí nebo jejich parafrázování. Jejich články pak utvoří v podstatě nekonečnou smyčku, neboť i tato shrnutí statusů z Facebooku se pak hojně sdílejí na Facebooku, kde se dále komentují…
Sociální sítě potřebují drama a emoce za každou cenu, i u věcí, kde se nic převratného nekoná. Jinak nejsou prokliky ani reakce a není pak co vykazovat v barevných analýzách. Jen to poněkud ubližuje samotné podstatě novinařiny, kterou je filtrovat to zásadní od toho nepodstatného.
Tiskové zprávy, náměty a ohlasy posílejte na [email protected].
