Těžko něco psát, natáčet nebo propagovat, pokud neznáte své publikum. K dispozici jsou data ohledně všeho, od návštěvnosti po zásah na sociálních sítích. Na to, abyste se k nim dopracovali, ale musíte o svém publiku něco vědět předem. Zde většina lidí z médií, marketingu či PR zabruslí do oblasti, kterou zkoumají sociologové. O jednoduchý a čitelný vstup do tohoto světa se pokouší kniha 47 odstínů české společnosti. Tým sociologů v ní v téměř padesáti kapitolách odpovídá na otázky, jak důležitá jsou pro Čechy loga politických stran, kdy lze věřit veřejnému mínění, jaké je názorové klima v zemi a zda dokážou lidé vybrat vítěze voleb pouze z fotografie. Odpověď třeba na poslední otázku zní u části Čechů ano. Odhadnutí tváře z obrázku jde líp lidem s nižším vzděláním, nepříliš akademicky zaměřeným, ve velkých městech – s kombinací faktorů, při níž schopnost rychle posoudit vzhled člověka podle sociologů usnadňuje život.
Kniha je psaná jako populárně-naučná literatura, „kterou by měli pochopit i babička či dědeček“. Odstíny nejdou do větší hloubky a každé otázce věnují pouze pár stránek. „Otázkovité“ rozčlenění knihy je výhodou a nevýhodou zároveň. Kapitoly lze přečíst rychle během cest tramvají, navzájem na sebe ale nenavazují, a nemohou se tak doplňovat nebo rozvíjet to, co už bylo řečeno. Míra čtenářského uspokojení závisí na autorovi, který danou kapitolu napsal, a na tom, jak detailní odpověď čtenář hledá. Obecně však lze knihu brát jako úvod do české společnosti, užitečný zejména pro novináře a marketéry zaměřené na politiku. Ti ostatní mohou alespoň v rámci letního čtení zjistit třeba více o tom, co si Češi nalhávají o Češích a proč to s pověstným českým stěžováním si není až tak špatné.
Muži jsou v určování log politických stran úspěšnější než ženy. Doposud se ale nepodařilo najít přesvědčivé vysvětlení, proč se v politice orientují lépe.
