Není to tak dávno, co se české soudy poprvé zabývaly příspěvky na sociálních sítích a v diskusích pod texty. Rozvoj a průnik internetu do všech oblastí života s sebou zcela přirozeně přinesly i problémy, které se k nim vážou. A to do té míry, že odborníci už v roce 2014 předpovídali, že co nevidět dojde k první vraždě uskutečněné pomocí internetového přístupu k nejrůznějším zařízením.
Do takových krajností nová kniha z dílny Computer Pressu Internetové právo nejde. Místo toho pokrývá problémy, se kterými se může běžný uživatel statisticky potkat mnohem pravděpodobněji. Od kolize doménových jmen, záležitostí autorských práv, trestněprávní odpovědnosti za cizí obsah až po protiprávní formy internetové reklamy. Společné dílo sedmi právníků není zábavné čtení na noční stolek, nabízí ale orientaci ve chvílemi těžko přehledném světě práva na internetu.
O jak komplexní realitu jde, ukazuje třeba dvě strany dlouhý seznam toho, co všechno je v rámci internetové reklamy považované za klamavou obchodní praktiku. Nebo na první pohled možná tak trochu zbytečná pasáž o tom, jaký je rozdíl mezi vlastním a cizím obsahem. To, co může být pro autora webových stránek intuitivně zcela jasné, není vůbec tak jednoznačné z pohledu zákona. A ten spíš než vlastnictví obsahu zajímá způsob nakládaní s ním.
Složitým čtením je v jistých pasážích i samotná kniha a čtenářům by možná pomohlo další vydání ve formě prostých otázek a odpovědí na nejčastější právní problémy. Na druhé straně, těžko psát jednoznačné odpovědi na něco, na co ani samotný zákon často neposkytuje jednoznačné odpovědi. Nezbývá tedy nic jiného než číst a pokoušet se se zákonem i internetem udržet krok.
Právní normy upravující oblast IT jsou mnohdy rozsáhlé, obtížně vyložitelné, mezerovité a nedokážou pružně reagovat na měnící se situaci.
