Když jsem ho pak později uslyšel jako Dr. House, měl jsem radost. Seely Booth ve Sběratelích kostí mi také nevadil. Pak už se mi začal „slévat“, když i o pauzách jsem ho slýchal jako Gambrinus, Synflorix, Panasonic, Nescafé a další, říkal jsem si, jak je úspěšný a jak je jeho hlas žádaný ve všech směrech. Pak z něj byl Jason Statham, Christian Bale, dokonce Garry Oldman nebo Tommy Lee Jones a najednou jsem ho slýchal skoro v každém seriálu či filmu, na který jsem narazil. A když k nám začal promlouvat i z Ordinace v růžové zahradě či z Počátků, začal jsem si říkat, jestli už není trochu „přestránskováno“. Ale vzhledem k jeho obsazovanosti v dalších filmech, seriálech a reklamách si to nemyslí ani filmová, ani reklamní produkce. A co si myslí divák-spotřebitel? Nevadí mu, že stejný hlas propaguje kafe, pivo, auto, pojištění nebo noviny? Všimne si toho vůbec?
Ve výzkumu agentury STEM/MARK (na vzorku n = 1000) se ukazuje, že více než polovina lidí si párkrát už všimla toho, že jeden herec propaguje zároveň více produktů, 15 procent lidí si tohoto jevu dokonce všimlo mnohokrát. Třetina lidí si toho zatím nevšimla vůbec. A vlastně jim to ani tak moc nevadí. Polovině (49 procent) to nevadí vůbec, 18 procentům je to jedno. Daná reklama spíše než výše zmíněný jev vadí 28 procentům. Většina lidí si navíc myslí, že známá osobnost může propagovanému zboží pomoci (pouze osm procent lidí si myslí, že známá osobnost může propagovanému zboží škodit). To je dobrá zpráva pro Martina i pro další oblíbené reklamní hlasy a obličeje – lidé si toho zas tak moc nevšímají. I Jaromír může být v klidu, jíst vodňanské kuře, vsadit si Sportku, telefonovat s Huaweiem. A fotit se Applem. A vlastně nakonec je to dobře i pro mě. Kdykoliv budu chtít Martina slyšet, zapnu si televizi;-) Mám ho rád!
Tomáš Míka, client service director, STEM/MARK
