Chvíli jsme se bavili, pak se na mě Čech divně podíval a zeptal se: „Martyne, je ten Jihoafričan černý?“ Odpověděl jsem, že to je dost nevhodná otázka. Může být třeba fialový, jen když bude dobře dělat svoji práci.
Na téhle historce není podstatné to, jestli byl můj tehdejší kolega rasista, či nikoliv. Dobře ilustruje, jak to dlouhodobě marketingová branže vede s najímáním pracovních sil.
Byznys, který potřebuje novou energii a neotřelé pohledy, příliš často loví talenty ve stále stejných vodách. Odvětví, které by mělo vynikat v oblasti diverzity a lákat otevřené hlavy z nejrůznějších sociálních, etnických a národních skupin, je zejména na Západě stále ještě doménou bílých mužů ze střední třídy.
Jak ve svém článku pro deník The Guardian poznamenal publicista a ostřílený stratég Jim Carroll, vede to k tomu, že reklamní segment celosvětově ztrácí inovativní talenty ve prospěch technologických firem.
I podle Michaela Brunta, marketingového šéfa týdeníku The Economist, by se branže měla zamyslet nad tím, že přestává být vysněným kariérním cílem, a měla by vytvořit pro nejrůznější charaktery a talenty mnohem vstřícnější kulturu.
Homogenita pracovní síly panuje o to víc na českém reklamním trhu, který odráží jednolité složení celé společnosti. Na rozdíl od Británie tu sice neplatí, že pro vstup do reklamního byznysu musíte mít diplom z té „správné“ univerzity. Místní agentury ale při výběru kandidátů moc nevyhlížejí za hranice Česka a najímají dokola stále stejné zaměstnance. Lidé zvenčí přitom dokážou často do kreativy vnést nový vítr a pomáhají vytvářet jiné a zajímavější koncepty než uniformní, čistě domácí týmy.
Pracoval jsem ve čtyřech různých zemích a podílel se na práci pro tři desítky dalších. Setkávání s velmi rozdílnými lidmi je jedna z věcí, kterou mám na práci v reklamě nejraději. Odlišnosti, nevyzkoušených cest a nových věcí bychom se neměli bát. Jinak nás technologické firmy, které jim jdou vstříc, brzy převálcují. Ve světě i v Česku.
Martyn Cox, managing partner, Hullabaloo
