Každý den se na světě odehraje několik TED konferencí. Ať už jde o třicet let starý originál, zdarma licencované TEDx, nebo TEDxYouth, spojuje je jedno. Jde o akce, jejichž řečníci jsou chytří, struční, zábavní a publikum dokážou nadchnout. Nebo jak uvádí Gallo Carmine – ty nejzajímavější prezentace jsou emocionální, originální a nezapomenutelné. Do tří stejně nazvaných kapitol je rozdělená i jeho kniha Mluvte jako TED, která reaguje na pochopitelnou touhu vystupovat jako vzory, jejichž promluvy mají na internetu miliony zhlédnutí.
Carmine shrnul téměř do tří set stran své postřehy ze sledování stovek TED prezentací. Některé z nich lze napodobit lépe, jiné méně. Například postřeh, že nejlépe o své práci mluví lidé, pro které je celoživotní vášní, je sice pravdivý, ale ne každý má to štěstí. Mnohem víc už se dá pracovat s poznatkem, že je dobré místo všeobecných promluv zapojit do své prezentace názorný příběh nebo že je nutné sdělit posluchačům něco nového, co neměli možnost slyšet jinde.
Snad nejzajímavější část knihy se váže k prezentaci Amandy Palmerové z roku 2013. Vystoupení americké hudebnice tehdy vyvolalo obrovský zájem veřejnosti. Ještě větší ohlas ovšem získal text na jejím blogu, který vydala po něm. V rozsahu třiceti stránek zde vysvětluje celou složitou několikaměsíční přípravu, kterou musela před ladně vypadající prezentací podstoupit, a děkuje stovce lidí, která měla na jejím osmnáctiminutovém výstupu podíl. Carmine na jejím příběhu vysvětluje, jak dlouhé trénování vyžaduje nenucenost a zdánlivě nahodilé poznámky, na které má ale málokdo během velké konference čas myslet. Nebo jak uvádí autor – říká se, že cokoliv se chcete dobře naučit, potřebujete na to 10 tisíc hodin. A platí to i o mluvení na veřejnosti.
Nejlepší účinek mají ty přednášky, u nichž lidé vycítí lidskost přednášejícího. Jeho pocity, sny a představivost.
