Většina materiálů v médiích interakcí s čtenáři nebo diváky končí – v podobě diskuse na úplném konci textu nebo pod videem, což jsou místa, kam se redakce občas bojí podívat. Co se však stane, když přesunete diskusi na úplný začátek?
Takto formulovanou otázku si před lety položila novinářka Jennifer Brandelová a její odpovědí je dnes chicagský start-up Hearken. Jeho název v překladu znamená „pozorně naslouchat“ a symbolizuje, o co se Hearken snaží – umožnit tisícům čtenářů vyjádřit se, co přesně chtějí číst.
Platforma má jednoduchý základ – systém, pomocí kterého mohou čtenáři napsat ve 140 znacích otázku, na niž by podle nich redakce měla hledat odpověď. Stovky až tisíce otázek shromážděných na jednom místě a v jedné délce na rozdíl od různých tipů v e-mailech a na sociálních sítích může redakce projít, zorganizovat a určit, které z nich jsou pro ni „udělatelné“. O vybraných otázkách následně mohou hlasovat sami uživatelé.
„Základní otázka za tím vším byla – jak zjistíte, jaké téma vaše publikum zajímá předtím, než na něm začnete pracovat?“ vysvětluje přes Skype Jennifer Brandelová, zakladatelka a dnes CEO Hearkenu. Jako novinářka totiž prý často zápasila s tím, že psala zprávy, u nichž si nebyla jistá, zda o ně čtenáři skutečně stojí.
Populární piráti
S Hearkenem v současnosti spolupracuje 25 redakcí, mezi nimi i kanadská obdoba deníku Metro, do konce roku by jich mělo být třicet. A zdá se, že možnost zvolit si vlastní témata publikum zajímá. Rádiová stanice WBEZ loni využila Hearken pouze u dvou procent textů na svých webových stránkách. Tyhle články však zároveň tvořily téměř polovinu padesátky nejčtenějších textů za daný rok. „Funguje to velice dobře. Články zvolené samotnými uživateli mají mnohem vyšší čtenost, sdílení a pomáhají vytvářet lepší vztahy s publikem,“ vysvětluje Brandelová.
Lidi podle její zkušenosti zajímá široká škála věcí – od toho, jaký je život s minimálním příjmem, co se stalo se starým pohřebištěm, až po to, zda byli na severoamerických Velkých jezerech piráti. Poslední otázka patří mezi Jennifeřiny nejoblíbenější. Jakkoliv je totiž představa pirátů na jezerech neortodoxní, ukázalo se, že tam opravdu byli, a článek o nich se četl velice dobře.
Zároveň odmítá obavu, že by demokracie ve volbě témat vedla k jednoduchým „klikacím“ článkům. „Ještě se nám nestalo, aby se lidé ptali, jaký je třeba nejroztomilejší pes ve městě. V mnoha médiích jsou tyhle články populární, ale jen proto, že nahánějí kliknutí. Nereagují však na otázky lidí,“ říká.
Spolu do terénu
Kromě naslouchání čtenářům, posluchačům a divákům doporučuje Hearken redakcím ještě jeden netradiční krok – zapojit čtenáře přímo do výroby materiálu a „vítěze“ anketní otázky vzít do terénu s sebou. Tahle část není pro žádnou redakci využívající Hearken povinná. Podle Brandelové je však nesmírně užitečná a laik může novináři lépe vysvětlit, co přesně ho zajímá, nebo přinést nápad na neotřelý přístup či otázku. „Lidé jsou často překvapení, jak těžká a časově náročná je práce novinářů. A cení si pak získané informace víc,“ vysvětluje Brandelová s tím, že právě toto poznání aspektů novinářské práce může být důležité v časech klesajících zisků a zpoplatňování obsahu.
„Lidé se obecně více zajímají o to, odkud pochází jejich jídlo. Chtějí vědět, čím krmí své tělo a taky svou mysl – jak to vznikalo a jaká rozhodnutí se kolem toho děla. A budou se o to zajímat čím dál víc,“ říká Brandelová s tím, že více transparentnosti může médiím rozhodně pomoci.
