Nepříliš známý důsledek novely autorského zákona komentuje Jiří Kučera, advokát kanceláře Kučera & Associates.
Ohledně transpozice evropské směrnice o jednotném digitálním trhu ve formě novely autorského zákona panovaly mezi odbornou veřejností, médii, ale i zákonodárci značné rozpory. Diskuse a nejasnosti budí zejména ustanovení zakotvující práva vydavatele tiskové publikace na přiměřenou odměnu za užití platformami, jako jsou Google, Facebook či Twitter, zákaz úpravy služby platformami bez spravedlivého důvodu a pokuta ve výši až jednoho procenta ročního obratu platformy.
Velkým, avšak nepříliš známým problémem však také je, že zřejmě nedopatřením nebude porušení zákona zkoumat ministerstvo kultury, ale obecní úřad obce s rozšířenou působností. V rámci legislativního procesu přitom panovalo přesvědčení, že příslušným bude právě ministerstvo kultury, které má dle novely rozhodovat o výši odměny, pokud se vydavatel s platformou nedohodnou. Logicky by tedy mělo být i orgánem příslušným k projednání těchto nových přestupků.
Namísto toho však vzniká zcela nekoncepční model, kdy o udělení sankce rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, který bude posuzovat hranici svobody projevu a rovněž bude muset paralelně aplikovat unijní soutěžní právo, na což zcela jistě žádný takový úřad není vybaven ani připraven.
Zákon přitom ani neobsahuje jednoznačné kritérium pro určení místní příslušnosti a za situace, kdy tyto skutky jsou páchány v kyberprostoru (tedy není zřejmé místo spáchání přestupku), lze očekávat také velké množství kompetenčních sporů o příslušnost za užití pravidel pro určení příslušnosti dle přestupkového zákona.
Speciální skutková podstata, nesplnění povinnosti poskytnout ministerstvu kultury na vyžádání veškeré údaje nezbytné pro určení výše odměny, přitom navíc zjevně nemá stanovený žádný orgán příslušný k jejímu projednání.
Problémy s uvedením novely do praxe jsou tedy opravdu zásadní, neboť nepůjde jen o sporný výklad toho, za co bude platformám astronomická sankce do výše jednoho procenta celosvětového obratu hrozit, ale není ani zřejmé, kdo ji vlastně má oprávnění uložit.
