Rádio to historicky nemělo nikdy zcela snadné. Autoritu jednoho z nejstarších mediatypů od začátku podrývaly nové a dostupnější vynálezy. Na jeho pozici útočily gramofony, zvukový film či televize, později audiokazety, walkmany, cédéčka nebo třeba MTV.
A za posledních dvacet let takových bitev radikálně přibylo – rádio čelilo nejlítějším nájezdům agresivních útočníků, počínaje iPodem, iTunes či Myspacem, po Facebook, Instagram, Spotify, Apple Music, konče Soundcloudem, Google Play, iPhonem, Deezerem, Pandorou, Bandcampem – o Tiktoku raději nemluvě. A to jsme ještě vynechali Napster, Kazaa, Pirate Bay nebo Ulož.to a mnoho dalších.
Dnes, téměř po sto letech existence rozhlasu na našem území, se mnohým jeví, že mu odzvonilo. Přesto, když se podíváme na čísla, je rádio v solidní kondici: napříč Evropou i Amerikou ho poslouchá někde mezi 80 a 90 procenty populace, je levné a dostupné, program stanic je pestrý a konkurenceschopný. A průměrná doba poslechu? Dle obecně přijímaných průzkumů kolem tří až čtyř hodin! Denně!
Není se čemu divit. My, dnešní třicátníci a čtyřicátníci či starší, jsme na rádiu vyrostli, bylo pro nás přirozeným prvkem v našem mediálním ekosystému a hraje v něm významnou roli i dnes. Zažili jsme v obývacím pokoji stereosoupravu, obsahující mimo jiné i rádiový tuner, i dobu, kdy slyšet nějaký hit znamenalo především zapnout rádio.
Jenže pro mladší generace je ladění radiové stanice téměř neznámá aktivita. V našem seznamáckém červencovém průzkumu od agentury STEM/MARK vidíme, že 54 % internetové populace ve věku 18-29 let neposlouchá rádio vůbec a vítězí u ní poslech on demand. A to jsme se ještě neptali teenage nebo pre-teenage věkových skupin – z průzkumů z USA nebo Británie vidíme, že u nich je situace ještě dramatičtější. Dalo by se ve zkratce říct, že tenhle lineární radiový poslech není pro mladý.
I proto jsme v Seznamu meziročně více než ztrojnásobili poslech podcastů a digitálního audia a začali produkovat další, podobně jsme zvedli i objem inzerce v nich, máme téměř vyprodáno. A budeme jich muset produkovat více, digitální audio nepřestává táhnout…
Je ovšem možné, že až si mladší generace pořídí rodiny a usadí se a přijde o značnou část volného času, nebude mít tolik času programovat si svou vlastní zábavu. Ale znamená to snad, že si zpětně zvykne na klasický poslech rádia?
Ukazuje se, že objemově poslech audia, tedy mluveného slova nebo hudby, u mladé generace rozhodně neklesá. Jen se přesunul na jiné technologické kanály. A přebírá funkčnost a prvky modelu on demand. Podrobněji jsme tento trend nedávno rozebírali na konferenci Seznam Forum 2022. Stejně tak ale dochází k ovlivňování druhým směrem – v červnu tohoto roku koupil Spotify službu Sonantic, která syntetizuje řeč z textu. Bude jednou Spotify mluvit? Stejně jako rozhlas? Už teď Spotify nabízí podcasty a v USA v září zpřístupnili funkci poslechu audioknih. Za pozornost stojí i to, že Apple Music má stále vlastní rádiovou stanici.
Mluvit s definitivou o budoucím vývoji audia není snadné, vždyť ještě před dvanácti lety jsme neměli ani Instagram, ani Spotify. Jsme teprve na začátku. Jsem ale přesvědčený, že audio má jistou budoucnost. Tak jako hudba nezmizela se zánikem vinylů, cédéček nebo kazet, tak jako nezmizel psaný text se zánikem tisku, ani audio nezmizí: jen se pevným krokem posouvá do přirozeného prostředí dneška – online. A je jen na rádiích, zda se v tomto dynamicky vyvíjejícím se prostředí dokážou orientovat a adaptovat se tak, aby byla nadále dobrým průvodcem pro posluchače i v tomto století
