Uznávám, že jsem trapně kapitalisticky zaměřený, ale na všech těch báječných nových hračkách a udělátcích, kterými mě moderní svět zásobuje, mi přijde nejzajímavější jejich efektivita. Ačkoliv se necítím být stár, zažil jsem až příliš mnoho byznysových bublin a bublinek. Pokaždé je to stejné: Někdo přijde se svěží myšlenkou, že právě jeho nápad vyvede například média ze začarovaného kruhu.
Vydavatelské domy se vrhnou třeba do výroby vlastních monetizačních systémů nebo jiného fajn nápadu. Výsledkem bývá zisk nějaké té ceny za inovativnost, kterou se lze chlubit. Cenu si možná vystavíte v kanceláři, ale díru v rozpočtu jí jaksi neucpete.
Teď se všichni vrhli na podcasty. Naposledy jejich přípravu ohlásil Deník N, chystat je bude šikovný Filip Tittelbach z Českého rozhlasu. Tvůrcům podcastů už se rozdávají ocenění, Libor Zoufal z Active Radio mluví o tom, že „podcasting je trend, který přijde s dorůstající generací.“
Vypadá to úplně stejně, jako když se v Česku rozjížděl „trend pro příští generaci,“ totiž občanská žurnalistika. Na trhu figurovala zvučná jména a tak dále, a na konci byly jen stovky milionů korun čisté ztráty. Aby nedošlo k omylu: nic proti podcastům nemám. Žádný jsem si nikdy nepustil, patřím nicméně aspoň k těm jedenácti procentům české populace, která zhruba tuší, co podcast je.
Potřeboval bych ale vysvětlit, jak podcast byznysově funguje. Přiměje to posluchače, aby něco udělali, třeba si koupili předplatné? Pošle je to k platební bráně? Pokud ne, pak mám skromný dotaz. Kromě toho, že to teď frčí, umí si to aspoň vydělat samo na sebe?
