Tvorba České televize se dostala do fáze, kdy už si můžeme být jistí řemeslnou kvalitou jejích seriálů. Přesto zatím nezbývalo než netrpělivě čekat na splnění doposud prázdných řečí o sledování světových trendů. Ten okamžik přichází v nejméně očekávanou chvíli, s druhou sérií kriminálky Detektivové od Nejsvětější Trojice, tentokrát s názvem Modré stíny.
Že se „něco děje“, pochopíme už po pár vteřinách. Obraz není příjemně neutrální, místo toho nás do očí praští šíleně přejasněná scéna. Vše vypadá tak divně a nepoddajně, že se ptáme, kdo přesně se na natáčecím place asi zbláznil, že tuhle zrůdnost připustil. Pak se vrátíme k postavám, jež minule působily strnule a škatulkovitě, aby začaly k velkému překvapení najednou dýchat. Brutální vražda na olomoucké univerzitě vnesla konflikt i do vyšetřovacího týmu a sehraná parta skořápek si přestává důvěřovat. A začíná žít a nabývat hmatatelnosti. Vše je tísnivé – prostředí, vztahy, nepochopitelně rozjařená režie vytrhávající nás z pohodlného sledování a pálící do očí.
A někdy na přelomu prvního a druhého dílu si uvědomíme, jak moc zajímavé je to, co sledujeme! Poprvé při sledování kriminálky ČT vyvstane otázka, kam se děj bude ubírat jak co do kriminální zápletky, tak i osobních vztahů postav. Modré stíny jsou výzva, což je tlustou čarou odděluje od dramatické produkce ČT. Ta se úpěnlivě snaží být za každou cenu pro každého, lehká, příjemná, snadno pochopitelná. Svou konformitou, ustrašeností a touhou diváka v první řadě naplňovat pohodou se vzdaluje vysněné západní produkci, kde se seriály nebojí konfrontovat okrajová témata a vybírat si konkrétní cílové publikum. Právě v tom tkví podstata quality TV a právě to Česká televize zcela ignoruje, aby se pachtila v nesnesitelně korektním průměru.
Těžko říct, nakolik jsme svědky pevného tvůrčího díla a nakolik samoúčelného experimentu, který se fatálně vymkl kontrole. Není to ale tak důležité, protože po dlouhé době je zajímavé sledovat dramatickou tvorbu České televize.
Martin Svoboda, filmový a televizní kritik, Aktuálně.cz
