Nová kampaň platformy Mumdoo s názvem „Mámy to chtěj taky! Nechme je si vybrat.“ vznikla ve spolupráci s agenturami Grayling a DDB Prague. Pracuje s myšlenkou, že ženy, které mají malé děti a nechtějí být pečovatelkami 24/7, se také touží profesně rozvíjet a realizovat.
Takové ženy často naráží na různé negativní reakce či systémové překážky. Takové podmínky mohou v ženách vyvolávat pocit studu nebo nepochopení. Jako by chtěly něco nepřístojného, co se nesmí a rozhodně nehodí. Tyto situace, které mohou pobuřovat veřejnost a negativně ovlivňovat mravní vývoj mládeže, bývají v médiích rozrastrované. A právě s tímto prvkem si kampaň pohrává. Na klíčových vizuálech zakrývá to, co by mělo být veřejnosti utajeno – pracující mámy.
Proč je důležité o tom mluvit?
Protože práce při mateřství není tabu. Protože víme, že některé mámy na rodičovské chtějí pracovat a často to nemají úplně jednoduché. Protože to nejsou jen zaměstnavatelé, kdo ženám při balancování mateřství a kariéry staví pomyslné bariéry – nedostatečné kapacity ve školkách, příliš vysoké náklady na občasné hlídání nebo celá řada negativních společenských předsudků. To vše a mnohé další jsou faktory, které na pracovním trhu brání plně využít potenciál mnoha talentovaných žen.
Kariéra není sprosté slovo
Mnoho žen si chce během rodičovské udržet profesní aktivitu, rozvíjet své dovednosti a cítit se užitečně i mimo domov. Kromě toho může pracovní nasazení maminek výrazně přispět k finanční stabilitě rodiny a poskytuje ženám větší flexibilitu při návratu do plného pracovního procesu. Zaměstnávání matek na rodičovské podporuje diverzitu a inkluzi ve firmě. Rozmanitý tým může přinést různé perspektivy a inovativní přístupy k řešení problémů, což může vést ke zlepšení firemní kultury a zvýšení produktivity. Zaměstnankyně, které mají možnost skloubit pracovní a rodinné povinnosti, bývají často více angažované a produktivní. To vše jsou výhody, které jsou bohužel často přehlížené.
Z průzkumu platformy Mumdoo vyplývá, že 61 procent žen s dítětem mladším dvou let nemá žádné, nebo pouze nárazové hlídání. I právě proto by 76 procent žen mělo zájem o zkrácené úvazky nebo projektovou spolupráci a pouze 14 procent zvažuje po rodičovské návrat na plný úvazek. Navíc 75 procent rodičů by chtělo být pravidelně kontaktováno ze strany zaměstnavatele v průběhu rodičovské, ale bohužel není.
Čas na změnu
Kampaň „Mámy to chtěj taky! Nechme je si vybrat.“ vznikla v reakci na stále více rezonující téma ve společnosti a data, která nám ukazují, že podmínky pro pracující mámy nejsou ideální. To je způsobeno nejen liknavým postojem zaměstnavatelů, ale také předsudky vůči matkám na pracovišti. Kampaň vznikla na pozadí konkrétních příběhů žen, které se potýkaly s diskriminací, nepochopením nebo se musely vzdát kariérních ambicí.
Mise Mumdoo je jasná: měnit pohled na zapojení žen – matek do pracovního trhu. Kampaň má ukázat, že i když přijdou děti, nemusí to znamenat kariérní konec. Cílem kampaně a celé platformy je motivovat zaměstnavatele, aby upravili podmínky ve firmách a více využívali zkušeností, které tyto ženy mají. Ženy, které pracovat chtějí, se za to nemusí stydět a zaslouží si naši podporu, protože každá máma je dobrá máma a je jen na ní, zda se rozhodne kloubit péči s prací nebo se věnovat výhradně rodině.
Příběhy Mumdoo žen
Do kampaně se zapojilo pět žen. Staly se, společně se svými dětmi, modelkami klíčových vizuálů, a zároveň velmi otevřeně nasdílely své osobní zkušenosti. Každá z nich prožívá jiný životní i kariérní příběh, všechny ale spojuje jedno – touha podpořit další pracující mámy v jejich nesnadných rolích. Představit v kampani reálné ženy je klíčovým prvkem všech vizuálů a jejich sdělení.
Kateřina Říhová
„V rodině slýchávám dobře míněné rady typu – práce ti neuteče, užívej si to,“ říká Kateřina Říhová. Před mateřstvím pracovala hned v několika médiích – televizi Nova, Óčku nebo rádiu Evropa 2. Právě z pravidelného ranního vysílání v prestižním čase Ranní show s Leošem Marešem a Patrikem Hezuckým nechtěla vypadnout, protože z podstaty každodenního vysílání vyplývá, že posluchači jsou zvyklí na „své“ moderátory, s nimiž každý den vstávají. Uvědomovala si, že kdyby zůstala na rodičovské dovolené tři roky, pravděpodobně by nebylo kam se vracet. Zároveň ji práce velmi baví, proto se rozhodla po půl roce pokračovat v práci. „Vstávám v 5 ráno a jezdím na ranní vysílání do rádia. Partner je podle mě klíčem ke všemu. I návratu do práce. Pokud vás podpoří, což si myslím, že by mělo být v partnerství samozřejmé, všechno jde,“ říká Kateřina. Zároveň doporučuje ostatním ženám: „Podle mě je důležité se se šéfem předem co nejlépe domluvit na tom, jak si představujete budoucí fungování a časový horizont svého návratu. Když jsou jasně stanovená pravidla, je pro zaměstnavatele určitě mnohem snazší za vás například naplánovat dočasnou náhradu.“ Za největší výzvu pro každou pracující mámu považuje „nastartování mozku zpět“. Na reakce v souvislosti s brzkým návratem narážela hlavně v rodině, i když byly míněny dobře. „V mém případě bych musela zřejmě začínat pracovně někde jinde, což by mě velmi mrzelo. A konečně, řídím se mateřským instinktem, který mi říká, že současné nastavení, kdy s dcerou trávím půl dne, je pro všechny strany v pohodě.“
Eliška Hudáková
„Až to bude možné, velmi ráda bych se vrátila do své práce. Priorita pro mě bude čas a zkrácený úvazek,“ říká Eliška. Než se stala maminkou, pracovala jako marketingová specialistka v korporaci zaměřené na správu komerčních nemovitostí. Práce v korporátu je časově náročná, a proto po odchodu na rodičovskou netušila, jestli se bude moci vrátit na stejnou pozici.
„S dětmi trávím čas ráda, naplňuje mě to, ale zároveň chci vědět, že jsem potřebná i někde jinde.“ Během rodičovské tedy uvítala seznámení s novými možnostmi. „Kristýna (jedna ze zakladatelek) mi na procházce s kočárkem pověděla o jejich projektu Mumdoo. Za chvíli jsem tak měla na starosti pár projektů, kterým jsem se mohla věnovat z domova, během poledního spánku dítěte nebo večer. Občas od svého okolí slýchávám zažité reakce typu: jsi máma a ta je doma a stará se o děti. Já s tím nemám problém, jsem ráda, že mám možnost být s dětmi doma, je to pro ně důležité. Ale pokud žena chce nebo z nějakého důvodu musí jít do práce dříve, měla by tu možnost mít také. To je ale ve většině případů problém,“ dodává Eliška Hudáková.
Kateřina Razýmová
„S návratem do práce mi pomohl zaměstnavatel, měla jsem možnost individuální přípravy podle svých časových možností a potřeb,“ říká Kateřina Razýmová. Než se jí narodila dcera, věnovala se sportu na plný úvazek. „Můj život měl přesný harmonogram a řídil se podle tréninků a závodů. Byla jsem prakticky pořád na cestách.“ Návrat ke sportu po porodu je dle jejích slov velmi individuální disciplína, kterou nelze dopředu plánovat. Stojí to však alespoň za zkoušku. „Ze začátku jsem sportovala jen pro radost a přidávala se s dcerou k tréninkům mého manžela.“ Byla relativně rychle schopná dosáhnout poměrně dobré výkonnosti, protože dcera byla nenáročné miminko, a tak se návrat k závodění nezdál být nereálný. Kateřina věřila, že dokáže navázat na dobré výsledky, které měla před narozením dcery, a to ji motivovalo. Po čase ale začala řešit dilema. „Asi zásadní obava byla, aby tím nestrádala dcera. Měla jsem jasně nastavené, že pokud by to bylo na úkor jejího vývoje, sport by šel stranou.“ Náročnost celé situace nakonec Kateřinu vedla k rozhodnutí ukončit svou profesionální kariéru sportovkyně. „Aktuálně jsem v osmém měsíci těhotenství s druhým miminkem a mám o blízké budoucnosti poměrně jasnou představu,“ dodává Kateřina.
Barbora East
„Strašně těžce jsem nesla všechny ty poznámky o tom, co všechno nezvládnu, na co se nehodím, co nedokážu. Většinou od lidí, kteří o mně věděli velmi málo nebo nic,“ říká Barbora East. Bára je lékařka, vědkyně a také bývalá profesionální kajakářka. V medicíně si vybrala obor, který je pro ženy pořád trochu výzvou – chirurgii. „Jako společnost jsme stále ještě nepřijali fakt, že žena, která má děti, může i nadále rozvíjet svou kariéru. Já byla vychována v tom, že když mě něco baví a naplňuje, měla bych za tím jít.“
Za klíčové považuje Bára to, že našla zaměstnavatele, který toto téma vnímá citlivě a vytváří tak diverzní prostředí a také silnou komunitu, kterou má kolem sebe. „Jedna z nejdůležitějších věcí jsou lidé kolem mě, kteří mi pomáhají. Táta, dokud žil, máma, sousedé, kamarádi. Nemám ve svém okolí snad nikoho, kdo by někdy nezvedl telefon a neslyšel mě prosit, jestli by mi ten den nebo noc nepohlídal děti. Doma mi uklízí už 15 let jedna paní z Ukrajiny, menší dítě hlídá soused, 70letý pán, který by jinak byl důchodcem.“ Bára buduje obor rekonstrukce břišní stěny a snaží se, aby byl i u nás všeobecně uznávaný. Přála by si, aby pacienti měli kvalitní standardizovanou péči bez ohledu na to, ve které skončí nemocnici. Nespočetněkrát se však ve své profesi setkala s negativními reakcemi. „Nebylo mi například umožněno chodit na operační sál, protože mám dítě. Co kdybych potřebovala odejít. Jednou první syn skončil hospitalizovaný v době, kdy jsem měla službu, ihned jsem byla označena za nespolehlivou. Vedlo to samozřejmě k tomu, že jsem úplně vyhořela,“ dodává Bára. V její současné práci se takové věci nedějí. Nikdo nikoho nesoudí, což vybudovalo skvělý kolektiv, který připomíná rodinu.
Lucie Šťastná
„Moje práce má výhodu v tom, že děti jsou její součástí.“ Lucie miluje děti, možná právě z toho důvodu pracovala v mateřské škole, odkud se po dostudování univerzity přesunula k výuce na základní škole nedaleko Brna. Stále ji však lákalo tvořit něco vlastního – při úvazku i následném těhotenství a péči o dítě tedy začala s přípravou projektu zaměřeného na individuální vzdělávání. Hlavní výzvou je pro ni v současnosti skloubit práci, domácnost, dítě, partnera a přípravy na plánovanou svatbu. Osvědčená strategie spočívá v uspání dcerky a využití každé volné chvíle k práci. „Odmala jsem tíhla k alternativnímu vzdělávání. Proto tedy vznikla vize společenství, ve kterém se budou setkávat děti na domácím vzdělávání. Narození vlastního dítěte jen podpořilo tento sen a jsem ráda, že mi podmínky umožňují pracovat na tom, aby se stal jednou realitou.“
Jak to může fungovat ve velké korporaci aneb příklad dobré praxe z ČSOB
„Nevyužitého potenciálu rodičů je u nás pořád hodně. Přeji si, ať se pečující rodiče hlásí s tím, co pro svoje uplatnění potřebují, a ať je čím dál víc progresivních zaměstnavatelů. Dobré příklady můžou pomoct někomu dalšímu a je důležité je ukazovat. V ČSOB aktivně vytváříme díky flexibilní pracovní době a možnosti pracovat z domova vhodné prostředí rodičům. Už před deseti lety jsme otevřeli vlastní školku. Předtím pracovalo během rodičovské 6 procent maminek, teď je to 20 procent. Z rodičovské dovolené se nám vrací přes 87 procent rodičů, což je vysoko nad průměrem nejen v bankovnictví. I proto nám partnerství s Mumdoo dává velký smysl,” říká Michaela Bauer, členka představenstva ČSOB.
O Mumdoo
Platforma Mumdoo vznikla v roce 2021, aby propojovala profesionálky na rodičovské dovolené s firmami hledajícími odbornou výpomoc. Cílem je uplatnit nevyužitý potenciál žen na rodičovské dovolené, které chtějí zůstat profesně aktivní, rozvíjet své dovednosti a neztratit kontakt se svou kariérou.
Funguje to jednoduše: do Mumdoo se může přihlásit jakákoliv firma, která potřebuje dlouhodobou nebo krátkodobou výpomoc s daným projektem. Databáze jim pak nabídne přes 400 ověřených expertek – od marketingu přes HR až po grafiku. Mumdoo jim následně pomůže najít tu pravou odbornici, která zvládne práci na dálku a podle konkrétních potřeb.
Kromě toho se aktivity projektu zaměřují také na vývoj a implementaci řešení Mumdoo+, díky kterému mohou firmy na svých projektech ve spolupráci s maminkami pracovat ještě rychleji, a zároveň zůstat v kontaktu se svými zaměstnankyněmi na rodičovské dovolené nebo rozvíjet vzdělávací a osvětovou činnost v této oblasti.
Kdo za tím vším je?
Za Mumdoo stojí dvě mámy a expertky – Kristýna a Lucie, bývalé kolegyně z nadnárodní korporace. Když se při rodičovské snažily najít práci odpovídající jejich specializaci a volné kapacitě, rychle narazily. Nenechaly se ale odradit a z jejich osobní mise udělaly misi také pro ostatní maminky s malými dětmi.
Lucie Bášová, „chief operations officer“
Holka z Jeseníků. Nejradši se toulá po horách s batohem. Máma dvou dětí. Jedné temperamentní holčičky a jejího mladšího brášky. Má za sebou čtyři roky praxe v digitálním marketingu. Jako bezdětná s manželem hodně cestovala. Projeli 40 zemí světa, kde rozbili, utopili nebo jinak zneškodnili šest iPhonů a těší se, až k nim brzy přibydou další. Má trauma z bábovek. Nikdy se jí nepovedou.
Kristýna Cejnarová, „chief mum officer“
V minulé dekádě nejradši trávila čas na posekané zelené trávě golfového hřiště. V jednu chvíli snila, že bude profi golfistka. Máma dvojčat. Má za sebou pět let praxe v marketingu v FMCG. Miluje cestování. Nejvíc do Asie a Itálie. Strávila čtyři roky na škole v Bostonu. Nesnáší čokoládu. Ale jinak je fakt hrozně fajn.
