Po třinácti letech vychází očekávané pokračování jedné z nejslavnějších herních sérií Grand Theft Auto VI známé jako GTA 6. Část hráčů s ním zřejmě stráví první dny či týdny velmi intenzivně. Podle výzkumníků z Fakulty sociálních studií MU ale nárazové nadšení ani dlouhé herní maratony neznamenají závislost. Jak ukazuje nejnovější studie, rozhodující je ztráta kontroly a dlouhodobé negativní dopady na reálný život. Výzkumy zaměřené na české hráče navíc ukazují, že videohry mohou přinášet přátelství, rozvíjet týmovou spolupráci i disciplínu.
Videohry dnes hraje téměř každý dospívající a pro většinu z nich to je forma zábavy i prostor pro setkávání s přáteli nebo odreagování po škole. U menší části hráčů však může hraní začít ovlivňovat spánek, povinnosti i vztahy. Existují ale rozdíly mezi dívkami a chlapci? A které symptomy se objevují nejčastěji v jednotlivých zemích? Také na tyto otázky odpovídá mezinárodní studie, na níž se podíleli psychologové Andrea Stašek a Lukas Blinka z Institutu pro psychologický výzkum působící pod Fakultou sociálních studií MU. Tým porovnal unikátní data více než 44 tisíc dospívajících z 12 evropských zemí. A zaměřil se na to, jak se symptomy problematického hraní online her projevují.
Hra Grand Theft Auto VI známá pod zkratkou GTA 6 vychází 19. listopadu 2026 na PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Podle psychologů může očekávaná novinka vyvolat podobné nadšení jako vydání dalšího dílu Harryho Pottera: čtenáři na díl dlouho čekali a následně ho hltali. Podobně zpřístupnění celé série Stranger Things vedlo u diváků k několikadennímu binge-watchingu. „U hry GTA 6 se může přidat i určitý závod mezi hráči o to, kdo hru dokončí nejrychleji, objeví všechna tajemství nebo jako první projde její rozsáhlý příběh. Takové intenzivní zapojení bývá zpravidla časově ohraničené. Má jasný začátek – vydání hry – a také přirozený konec, například dokončení příběhu nebo odeznění prvotního nadšení. Samotný herní maraton proto není důkazem závislosti ani automatickým důvodem k obavám,“ říká Andrea Stašek z Institutu pro psychologický výzkum (INPSY). Dodává také, že ani rozhodnutí vzít si v době vydání hry dovolenou, nemusí znamenat ztrátu kontroly.
„Pokud si člověk hraní naplánuje, zajistí si volno a neohrožuje tím své pracovní, rodinné ani jiné povinnosti, může jít naopak o projev schopnosti vlastní čas regulovat. Většina hráčů zvládá hraní bez potíží. Rizikové hraní se týká malé skupiny, a i u ní může jít o přechodné období. Neměli bychom zaměňovat intenzivní zážitek z nové hry za závislost,“ doplňuje Stašek.
Výzkumná zpráva Czech Gamers shrnující tři vlny sběru dat a 14 398 respondentů nabízí také zajímavý pohled na běžný život hráčů. Ti mají partnerské vztahy, studují, pracují a plní každodenní povinnosti. V první vlně výzkumu mělo 42,6 % respondentů partnera, se kterým žili ve společné domácnosti, dalších 14 % bylo v partnerském vztahu bez společného bydlení. Hraní přitom nemusí znamenat izolaci od ostatních. Naopak, pro řadu lidí je příležitostí k navazování vztahů a rozvoji sociálních dovedností.
50,9 % hráčů uvedlo, že si díky hrám našli nové přátele.
51,9 % se podle vlastního hodnocení díky hraní naučilo být lepším týmovým hráčem.
38,5 % se díky hrám naučilo dotahovat věci do konce.
37,6 % hráčů zmínilo, že se díky hraní naučilo disciplíně.
Pozitivní jsou také výsledky týkající se odpočinku a zvládání stresu. Celkem 88,6 % dotázaných alespoň částečně souhlasilo s tím, že jim hraní pomáhá ulevit od stresu, a 87,6 % uvedlo, že jim zlepšuje náladu. Tato čísla pocházejí z výběrového souboru aktivních dospělých hráčů a vyjadřují jejich vlastní zkušenosti, nikoli objektivně prokázané účinky hraní na všechny hráče. Přesto ukazují, že videohry mají v životě lidí mnohem pestřejší roli, než jakou jim někdy přisuzuje veřejná debata.
Hry a násilí: obsah nepředurčuje skutečné chování
Grand Theft Auto je série určená dospělému publiku. Je tedy namístě, aby rodiče nepovažovali novou hru automaticky za vhodný dárek pro děti a dospívající. Právě násilný obsah her často vyvolává obavy, že hráči mohou být kvůli němu agresivnější i v reálném životě. Výzkumníci se ale shodují, že nemáme důkaz, že by u konkrétního dospívajícího zvýšené hraní násilných her vedlo následně ke zvýšení jeho agresivity, jak ukázala třeba jiná studie Masarykovy univerzity publikovaná v časopise Computers in Human Behavior. Studie spíše naznačují, že lidé s tendencí k agresivnímu chování vyhledávají násilné hry potenciálně častěji. Z výzkumu Czech Gamers navíc vyplývá, že ačkoli 75,7 % hráčů uvedlo, že je hry dokážou emočně vtáhnout, pouze 36,8 % souhlasilo s tím, že ve hrách prožívají stejně silné pocity jako ve skutečnosti. Emoční zaujetí herním světem tedy neznamená, že hráči automaticky stírají hranici mezi fikcí a realitou.
Další mezinárodní výzkumy INPSY se zaměřily na souvislost digitálních aktivit s duševním zdravím dospívajících. Studie zahrnující 33 586 mladých lidí z deseti evropských zemí ukázala, že při společném zohlednění problematického hraní a problematického užívání sociálních sítí se s osamělostí a některými ukazateli duševní pohody výrazněji pojilo problematické užívání sociálních sítí než samotné hraní her. Důležitým mechanismem byl především únik od každodenních starostí. U sociálních sítí souvisel s osamělostí u chlapců i dívek a u dívek také s nižší duševní pohodou a nervozitou. „Výsledky neznamenají, že hraní nemůže být problematické, ani že sociální sítě automaticky způsobují osamělost. Ukazují ale, že bychom neměli veškeré obavy spojené s digitálním životem dospívajících automaticky přenášet na videohry,“ dodává Stašek.
Omezení rizikových herních praktik
Do aktuální debaty o hrách vstupuje také evropská regulace. Evropská komise představila 11. listopadu 2026 návrh Digital Fairness Act, který se zaměřuje mimo jiné na problematické obchodní praktiky v digitálním prostředí. Návrh počítá s omezením placených loot boxů a některých mechanismů typu pay-to-win či pay-to-progress pro nezletilé. U virtuálních měn nakupovaných za skutečné peníze má posílit transparentnost a ochranu mladších uživatelů. Je však důležité zdůraznit, že jde zatím o legislativní návrh, nikoli o již platný zákaz. Návrh se navíc zaměřuje především na monetizační mechanismy a obchodní praktiky, nikoli na samotný násilný obsah her, jako je GTA 6.
Výzkumníci z INPSY upozorňují, že intenzivní hraní, pozitivní zážitek z nové hry a skutečná závislost jsou tři různé věci. Většina lidí dokáže videohry začlenit do svého života tak, aby vedle nich zůstával prostor pro vztahy, práci, studium i další zájmy. U menšiny se hraní může stát problémem, který je třeba včas rozpoznat a řešit. „Neměli bychom se ptát jen na to, kolik hodin člověk hraje. Měli bychom se zajímat o to, jestli má stále pod kontrolou svůj život, zda mu hraní nebere vztahy, práci nebo zdraví a jestli má i jiné způsoby, jak zvládat stres. To je podstatně důležitější než počet hodin u konzole,“ uzavírá Andrea Stašek.
Hlavní sdělení výzkumníků lze interpretovat následovně: Až hráči při vydání GTA 6 na pár dní zmizí ke konzolím, nepanikařme. Intenzivní hraní z nich automaticky nedělá závislé lidi. Zároveň ale respektujme věkovou vhodnost hry a všímejme si skutečných a dlouhodobých dopadů hraní na život konkrétního člověka.