Asociace online vydavatelů (AOV) v čele s Liborem Matouškem představí plán na pomoc médiím založeným na psané novinařině.
Jak by měl teď vypadat akční plán pro česká média, na která minulá vláda moc nepamatovala?
Na nějakou postcovidovou pomoc už mohou média asi zapomenout, tam se ukázala nefunkčnost systému, kdy média neměla ani svou kategorii pomoci. Podle našich zjištění je Česká republika v podstatě jedna z mála zemí, které nepodpořily média v době koronavirové krize. I stát jako Rumunsko nastavil nějaký systém kompenzací. Teď ale spíše musíme hledět dopředu a nastavit model podpory médií do budoucna.
Dovolte ještě jedno ohlédnutí. Z toho, jak pro média dopadla covidová krize, viníte resorty i profesní organizace?
Stávající profesní organizace nebyly natolik akční a konstruktivní v debatách, aby vznikl smysluplný projekt podpory médií. U jednání jsem samozřejmě nebyl, protože jsme ještě v té době nebyli založeni, nicméně z mediálních kruhů se nám doneslo třeba to, že není možné se bavit o snížení daňové sazby u tištěných titulů, že by to porušilo pravidla EU. No a s tímto tvrzením se profesní cechy asi spokojily. Já bych se s tím nespokojil, protože to je bohapustá lež. Vadila mi rigidita profesních organizací, které se o to měly postarat a nepostaraly. Média si proto za to mohou z velké části sama. I tím, že se těžko hledá konsenzus. Většinou to bývá tak, že někdo z jedné zájmové skupiny chce urvat největší balík peněz. Ale tak to fungovat nemůže. Do budoucna se musíme bavit o obecných principech podpory médií.
Na druhou stranu i vy sami tvoříte „zájmovou buňku“, v rámci AOV…
Souhlasím, je důležité, aby se všichni dostali k jednomu stolu, i když lobbying probíhá jednotlivě. Podmínkou je jednat nad konkrétními návrhy. Jeden představíme nejspíše do konce května, spolupracujeme na něm s lidmi s News Media Europe, kde jsme členy. Pamatujeme v něm na média, která se zabývají psaným textem, onlinová i printová. Možná bych to přirovnal k zemědělství. To, jak přistupujete ke svému políčku nebo hospodářství, podle toho dostáváte podporu od státu. Něco podobného se musí udát i na poli zpravodajských médií. Jinak tu za chvilku bude jen pár silných mediálních domů, a podle toho bude vypadat i mediální pluralita v České republice.
Bavíme se o dotačních programech?
Slovo dotační program je pro mě červený hadr, protože jsem pravičák. I grant je něco, co je většinou účelové. A účelovosti se chceme vyhnout. Spíše bychom byli rádi, kdyby stát nastavil nějakou nárokovou částku na pracovní místo člověka, který se zabývá psaním textu, bez ohledu na to, jestli je to OSVČ nebo HPP. Chceme teď udělat nějaké výpočty a studie a uvidíme, jak se to potká s představami státu. Vidíme, že končí fotografové, omezují se kulturní či sportovní rubriky, a to se ani nebavíme o regionálních médiích, která v některých částech republiky vymřela. To vnímám jako zásadní problém ve fungování demokratického státu. Třeba z průzkumu Pen America jasně vychází, že kde chybějí média, zvyšuje se korupce.
Z vašeho průzkumu vyšlo, že lidé nejsou ochotni za online obsah ve velkém platit. Čili pro online média zůstávají řešením příjmy z inzerce?
Aby média mohla fungovat, musí pracovat s inzercí, a pomalu, kde je čtenářská základna, vymýšlet modely předplatného. I když, řekněte regionálnímu čtenáři, proč si má platit lokální médium, když ho doteď měl zdarma, a když ještě k tomu Netflix stojí podobně. V obyčejném myšlení lidí budou média soupeřit se službami jako jsou Netflix, HBO, Spotify, Apple Music, protože budou volit, kolik za digitální služby dají celkově. Asi by bylo ideální spojit se napříč trhem a vytvořit si zpravodajský Netflix, ale je v tom tolik proměnných, že to teď nevidím reálně. Jsme v tomto jinde než západní země, kde se předplácí jak celostátní titul, tak jeden lokální. Třeba Rakušané či Němci, ti to předplatné dědí v rodině.
Celý rozhovor s Liborem Matouškem si můžete přečíst v aktuálním čísle MAM.
