Škodovky patří v Česku k nejprodávanějším autům. Jedním z důvodů je zřejmě fakt, že jde o českou značku. Konkurence to dobře vidí a snaží se komunikací oslovit mimo jiné právě národní cítění řidičů.
Takové Hyundai Tucson, které se vyrábí v tuzemských Nošovicích, je podle automobilky českým SUV. Jenže zatímco Škoda Auto je česká značka, Hyundai má na našem území pouze továrnu.
Kdyby takto postupovaly všechny automobilové značky, dočkali bychom se opravdu národnostně pestré nabídky automobilů. Třeba takové Audi by začalo prodávat své nejnovější mexické SUV Q5. Na billboardu by mohl být slogan ve stylu „auto ostré jako chili paprička“. A Volkswagen by měl lákat na svůj slovenský model Touareg. „Kupte ho, vyráběli ho naši bratia!“
Většina automobilek se ale s místem výroby svých vozů příliš nechlubí. Třeba když se podíváte na mexickou mutaci webových stránek Audi, najdete na nich model Q5 prohánějící se po silnici s německými registračními značkami. Ani mnichovská automobilka nepodsouvá Američanům, že BMW X5 vzniká v Jižní Karolíně. Naopak, marketing cílí na to, že tamní zákazníci chtějí německý luxus a techniku.
Národní příslušnost značky je citlivé téma. Doplatila na to třeba italská Lancia, která poté, co Fiat převzal otěže nad Chryslerem, začala v Evropě nabízet některé jeho modely pod svým logem. Z Chrysleru 300C se tak změnou pár detailů stala Lancia Thema. Jenže v tu chvíli už auto nevonělo těm, kteří chtěli americký vůz, ani těm, kteří toužili po italském. Netrvalo dlouho a Lancia zredukovala počet nabízených modelů jen na hatchback Ypsilon. Musela se také stáhnout ze všech trhů kromě domácího, kde se jí ale teď daří.
Automobilky by tedy měly přistupovat k marketingu hrajícímu na národní notu opatrně. Zdá se, že jsou Češi vlastenci. Ale Hyundai je korejské auto, protože na jeho výrobu přes veškerou českou práci dohlíží Korejci. Ostatně i proto se v tamní kantýně servíruje asijské kimči.
Jan Markovič, redaktor rubriky Auto, Hospodářské noviny
