Policejní prezidium oznámilo, že hledá logo pro tísňovou linku 158. Grafickou značku se rozhodlo najít prostřednictvím soutěže pro širokou veřejnost. Nechce však za ni nic platit, autora prý symbolicky odmění dárkovými předměty a pozve ho na oslavy výročí založení linky. Tolik fakta.
Představa, že tvorba vizuální identity je disciplínou lidské tvořivosti, se vrací s nezlomnou tvrdošíjností. Že je to něco jako domácké muzicírování nebo výroba samorostů. Jistě, ne každý to umí. Ale co by to nezkusil, třeba vznikne něco krásného. A nebude to nic stát. Tak teď Policie České republiky dospěla k závěru, že logo její linky bude dílem lidu.
Tvorba loga je stejně odborná činnost jako třeba lakování auta. A teď si představme, že tatáž policie vyzve veřejnost, aby jí amatérští lakýrníci natřeli auta „po policajtsku“. Asi si i autor úsporné myšlenky dokáže představit, jak by to dopadlo. Jistě pochopí, že žádná profesionální autolakovna by za reklamní baterku nepracovala. Přinejmenším tuší, že je třeba použít určitého druhu barvy, odstínu, symbolů a typografie. Že si autor nevystačí s kyblíkem a štětkou. Ale logo? To je takový hezký obrázek, to zvládne i šikovný školák. Dostane klíčenku a bude hrdý.
Úctyhodné instituce a prosperující podniky věnují tvorbě vizuální identity čas a prostředky v řádu statisíců (přinejmenším). Nečiní tak z rozmařilosti, právě naopak. Vědí, že do této značky v budoucnu nainvestují stonásobně vyšší částky, které se zhodnotí. Každý tiskopis, každá cedulka, vizitka, letáček či plakátek, kde se logo objevuje, je investicí do značky. Investovat do zmetku je nesmysl.
Možná prostě jenom není rozpočet. Dobře. Lepší by bylo oslovit některou z profesionálních agentur, požádat o práci „pro bono“, na dobrou věc. Někdo by se nejspíše nechal oblomit a vzniklo by důstojné dílo. Takhle policie prokazuje svoji profesní nedostatečnost a ještě si myslí, že je to prima PR. Nechtěl bych být v porotě.
Marek Hlavica, výkonný předseda, Asociace komunikačních agentur
