Povinné tykání, které pro zaměstnance Lidlu a Kauflandu zavedl šéf skupiny Klaus Gehrig, vypadá jako změna k lepšímu. Vlastně co to píšu, stačí jen Klaus. Zaměstnanci to prý přivítali – inu, co mají taky jiného říkat, že. Objevují se ale i názory, že povinné korporátní tykání je absolutní zlo. Vykání představuje určitou bariéru, což na jednu stranu zní jako něco, co je třeba odstranit. Z jiného úhlu ale umožňuje zaměstnanci udržet si odstup mezi pracovním a vlastním vnitřním světem. Ne každý se tak identifikuje se svým zaměstnavatelem, aby toužil hrát šarády a zpívat písničky na teambuildingu. Lidl se tím chce přiblížit uvolněné atmosféře internetových firem. Zaměstnanci supermarketů však čekají jiné benefity, než že jim vedení sdělí: „Vážená paní pokladní, máme pro vás dobré zprávy! Už nebudete dostávat minimální mzdu! Ode dneška ji budeš dostávat, protože teď si všichni tykáme.“
