Co bylo největší mediální či komunikační událostí roku 2015? Pro někoho koupě vydavatelství Vltava-Labe-Press Pentou, čímž se dokončil nástup československých miliardářů do deníkového byznysu. Pro jiného to může být vystupování mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, který bezpochyby zásadně mění naše vnímání toho, co si mluvčí může dovolit. Nebo to bude Fofola agentury Zaraguza, která způsobila, že nás šišlající pes budil tento rok i ze sna?
Pro ty nejvýraznější věci ale nezapomínejme na ty méně výrazné, které však budoucí média, marketing a obecně komunikaci mohou ovlivnit víc, než se nyní zdá. Jednou z takových událostí je jistě přijetí listiny internetových práv v Itálii. Kromě odborníků se nikdo o věc příliš nezajímal, byť jde o první evropskou zemi, kde něco takového vzešlo z parlamentu.
Koncept, který prosazuje například „otec webu“ Tim Berners-Lee, je jednoduchý. Internetové prostředí je pro nás už tak významné jako to první, „reálné“, že i zde bychom měli mít Magnu chartu nikoliv občanských, ale internetových práv.
Italská deklarace garantuje každému právo na přístup k internetu, upravuje „právo být zapomenut“, řeší anonymitu na internetu či garantuje restrikcí neomezený pohyb na síti sítí. Podobnou chartu už přijala v roce 2014 Brazílie, nyní Itálie, podobný proces probíhá v zemích od Jordánska po Guatemalu. Jistě, můžeme se pousmát, protože guatemalský internet určitě dlouho nebude přístupnější a svobodnější než třeba ten švédský bez podobné charty. Ale jde o koncept: mnozí z nás nabývají na internetu své druhé „občanství“, neměli bychom k tomu mít i listinu základních práv?
Berners-Lee proslul jako bojovník proti tomu, aby jeho dítě, tedy WWW, bylo uvrženo do klece dozoru, bezpečnostních ohledů a vlivu velkých hráčů. Decentralizovaná struktura a svoboda podle něj musí být zachována. A podobné charty jsou podle jeho názoru cestou.
Italská deklarace ale nešišlá, tak jsme si jí nevšimli. Což je škoda, protože šlo o jednu z nejzajímavějších novinek v roce 2015.
David Klimeš
komentátor, Hospodářské noviny
