Zvyk je železná košile. Někdejší redaktor Haló novin Jiří Ovčáček se slovníku komunistické tiskoviny nezbavil ani v roli mluvčího prezidenta. Vyvěšení červených trenek nad Pražským hradem skupinou Ztohoven bylo vším možným – blbostí, uměním, trestným činem, urážkou, ale určitě ne projevem fašizace. Pokud ovšem jako komunistický redaktor přijmete slovník minulého režimu za svůj, pak už napořád vidíte fašizaci ve všem, co nepřísahá věrnost straně a lidu. A aktuálně hlavě státu.
Podle všech pravidel PR Ovčáček jako mluvčí zklamal. Místo aby se pro prezidenta pokusil vytěžit umírněným odsudkem umělců celospolečenskou podporu hlavě státu, jejíž standarta byla poškozena, vyostřil přirovnáním umělců k nacistům konflikt do absurdity.
V minulosti na to mluvčí státních institucí vždy doplatili, když už byli moc kreativní a útoční. Například Václav Klaus rád používal svého mluvčího a vicekancléře Petra Hájka k tomu, aby za něj říkal, co on sám nemohl. Ale když Hájek tvrdil, že americké 11. září nikdy nebylo, Klaus se musel omluvit a prohlásil, že se Hájek zbláznil. O Ovčáčkovi ale Miloš Zeman nic takového nejspíš neprohlásí.
Ovčáček totiž přepisuje dějiny PR a staví marketingové komunikační teorie o tiskových mluvčích na hlavu. Ovčáček pochopil, že nelze totiž jen porušit některá pravidla, je nutné je porušit všechna. Dovádí tedy obranu prezidenta do absurdity, selektuje novináře, brání neubranitelné, volně fabuluje, zcela již splývá role prezidenta a mluvčího.
A Zemanovi to přesto vyhovuje. Zeman nikdy nebude mít podporu většiny obyvatel, jeho cílem je vždy získat přesně 51 procent hlasů a z ostatních si nadělat nepřátele. Někdejší stratég George Bushe Karl Rove by o úspěších této strategie mohl dlouho vyprávět.
Ovčáčkův úkol tedy není ani tak za prezidenta mluvit. Ovčáčkův úkol je vytvářet prezidentovi nepřátele. Protože jen tak se okolo hlavy státu semknou jeho věrní voliči, znechucení útoky pražské kavárny, té fašizující se sebranky, která se ničeho neštítí.
David Klimeš, komentátor, Hospodářské noviny
