Vypadá to jako pohled z okna od babičky. Zelená tráva a několik stromů s pahorky v pozadí. Idyla přerušovaná jenom občasným přejezdem auta po úzkém páse cesty kdesi v dálce, či lenivým krokem stáda krav.
Jakkoliv hezký pohled to je, není to nic, co byste si otiskli v katalogu cestovní kanceláře. I přesto přilákala poměrně statická scéna k obrazovkám 30 tisíc Čechů.
Lákadlo bylo pro národ geocacherů a turistů veliké – přijít na to, kde přesně dané místo je. A zdá se, že tato snaha dodat fenoménu pomalé televize vlastní styl a nápad se týmu z Taktiq Communications vyplácí.
Projekt plný překvapení
Ivan Sobička, který má projekt slow TV pro internetovou televizi Playtvak vydavatelství Mafra na starosti, se s kolegy vsadil, jak rychle diváci místo bez jakkéhokoliv výraznějšího znaku najdou. Nevyhrál nikdo. Ke zděšení týmu Taktiq se první nálezce mincí určených pro úspěšné pátrače našel už během vysílání „do zdi“.
Nadšený geocacher z obce Křišťanov, kde byla kamera umístěná, totiž při kosení trávníku díky téměř profesionální deformaci cvičně jenom tak prohledal kamennou zídku, která se mu zdála být dobrou skrýší pro případnou „kešku“. A opravdu byla.
„Nevěřícně jsme koukali na obrazovku a říkali si, co to tam dělá,“ popisuje Sobička překvapení, které nastalo na druhé straně videopřenosu. A podobně překvapivě to od té doby vypadá s celým vysíláním pomalé televize, které se do Česka Taktiq rozhodl přinést.
Hned první přenos odletu Airbusu A380 přilákal velkou část z 80 tisíc diváků, která si ten den vysílání z pražského letiště zapnula a systém na chvíli jejich nápor nevydržel. Po měsíci vysílání je situace klidnější, na letadla se však i tak každý den podívá zhruba sedm tisíc lidí.
A ukončení živého přenosu skupiny koťat z útulku, která své dny trávila střídavým pospáváním v košíku a demolováním jeho částí, podle Sobičky vyvolalo prosby o jeho vrácení s argumentem, že zaměstnanci kanceláří nemají v práci co sledovat. Ivan Sobička jim rozumí. Během dne mu na druhé obrazovce dlouho běžel zahraniční přenos krmítka s ptáčky.
Mnoho možností a mnoho času
Reakce ovšem nejsou jen pochvalné. Několik lidí si stěžovalo na kvalitu přenosu z letiště, jiní vyslovili obavy o soukromí a bezpečnost přenosů. Taktiq o celé věci s pražským letištěm jedná. I navzdory tomu je s diváckou odezvou spokojen a už teď je třeba jisté, že přenos letadel poběží ještě dlouho.
Obecně rozděluje Taktiq plánované programy na dvě skupiny – dlouhodobé a krátkodobé. Krátkodobým projektem byl minulý týden třeba přenos opravy hodinek hodinářem Luďkem Serynem. Pokud ho společnost vyhodnotí jako úspěšný, přidá na podzim mnohem delší vysílání výroby hodinek na míru.
V plánu je také přenos z plavby po řece a ve fázi rokování je vysílání cesty vlaku napříč Evropou. Tvůrci se nebrání ani dalším zvířatům a z nápadů, jež poslali sami diváci, se jim velice líbí ten na sledování, jak postupně roste stavba.
Možností je spousta a Ivan Sobička vidí jednu z nich v chytré televizi. „Dokážu si představit, že by krajina nebo zvířata mohly být v čekárně u lékaře na chytré televizi. Místo toho, aby tam běžely zprávy, proč by tam nebylo něco, co by ty lidi uklidňovalo?“ ptá se Sobička. Sám přitom přiznává, že k tomu, naučit diváky sledovat cosi, kde se vlastně nic neděje, je ještě dlouhá cesta.
Řešením by podle něj mohlo být něco, co na první pohled odporuje charakteru pomalé televize – akce. Jemně dávkovaná, taková, aby vzbuzovala očekávání, a naplánovaná profesionálním filmařem. Cosi jako dlouhý, pomalý a živý dvoutýdenní film. K tomu je však zřejmě ještě dlouhá a pomalá cesta.
Pohled na krajinu, který přiměl desítky Čechů pátrat po správné lokalitě. Nakonec ji nalezli díky kombinaci zpráv o počasí, meteokamer, Google map i zjišťování směrů stínů.
