Že se firemní zákazníci musí opečovávat jako v bavlnce, je všem jasné. Ale stejně koná třeba i Divadlo na Vinohradech, i když by de facto nemuselo. Koncem března se v prostoru Pražské křižovatky (odsvěcený kostel svaté Anny) konala premiéra hry Kdokoli, kterou nastudovalo Divadlo na Vinohradech spolu s orchestrem hlavního města Prahy FOK a BodyVoiceBandem za podpory Nadace Vize a hlavního města Prahy.
Žít z historie nestačí
Zavedená scéna by (podobně jako některé světové fotbalové kluby) nemusela dělat nic jiného než „to svoje“ a měla by neustále vyprodáno. Proč se tedy pouští do obřích projektů, které dalece přesahují její působnost a charakter? Důvody jsou dva: to, co zákazník vnímá jako „něco navíc“, je pro divadlo podstatnou součástí jeho charakteristické DNA. Nežije jen ze své historie a slavných tváří – i když by si to mohlo dovolit. Začalo se totiž stavět před 110 lety a spojována s ním byla skutečná esa české kultury – Karel a Josef Čapkové, Zdeněk Štěpánek, oba Václavové Vydrové – starší (tehdy) a mladší (dnes). A v novější době pak Miloš Kopecký nebo Radoslav Brzobohatý, zcela aktuálně pak Jana Stryková nebo Jiří Dvořák. Ne – tahle se sestava opravdu nemá potřebu se svým divákům podbízet.
Ten druhý důvod spočívá v přístupu – divák pro ně není zákazník, ale partner. A podle toho se o něj také starají. No a na začátku jsme vzpomněli fotbalové kluby – není příliš mnoho divadel, kde si můžete koupit (stejně jako na fotbale) fanouškovskou šálu nebo třeba deštník.
Kalendář, permanentka a kukátko už rekvizity typického divadelního fanouška jsou – jakožto člen Klubu vinohradského divadla dostanete také parkovací kartu.
Superbrands oceňují značky s fantazií a nadšením, jejichž zaměstnanci svoji práci neberou jen jako zaměstnání. Dobré zboží se někdy prodává samo, ale pouze k superznačce si lidi vytvářejí osobní vztah.
Loni po letech uvedený Richard IV. Vinohradské divadlo má více než stoletou tradici.
