Sociální sítě zaplavily komentáře na téma teroristického útoku na redakci Charlie Hedbo ve Francii. V těchto případech se ukazují pozitivní stránky sociálních médií – schopnost bleskově a bez hranic informovat a zároveň poskytovat dostatek informací pro formování názoru a samozřejmě prostor pro jeho šíření. O informační základ se dělí sdílený obsah zpravodajských médií a rychlé informace a myšlenky angažovaných lidí čí subjektů. Na ty se nabalují názory uveřejňované jak v komentářích, tak na blozích. Ty druhé se také často šíří i tam, kde jsou média pod kontrolou cenzorů, mohou být zdrojem serióznějších či objektivnějších informací. No a ve finále nechybí ani „clicktivistické“ reakce lidí spočívající ať ve vyjádření účasti (změna profilovky), share bez komentáře či obyčejném kliknutí. Co se týká rolí jednotlivých sociálních médií, tak v zahraničí hraje důležitou roli Twitter, který je rychlý, snadno prohledatelný a dobře se u něj sbírají informace o patřičných tématech. Tedy vše historické i sledování aktuálního vývoje o teroristickém činu ve Francii je možné rychle najít pod hashtagem #JeSuisCharlie. Pro důkladnější rozbory, diskuse a názorové výměny se však již používá Facebook. Velmi zajímavá je i kvalita názorové výměny, která je daná především masovostí a mírou anonymity. Tedy například v ČR jsou diskuse pod články na zpravodajských webech obvykle přehlídkou „nevím jestli ještě lidského“ hnusu, urážek, rasismu a demence, zatímco diskuse na sociálních sítích, kde je přece jen člověk více za sebe a má nějakou identitu s nějakou historií, jsou o něco kultivovanější (i když v mnohých případech to zase taková sláva není). Jako největší nebezpečí sociálních médií v těchto případech vidím velmi lehkou zfámovatelost a davovou psychózu. Informace mnohdy nejsou nijak verifikovány a lidé jsou schopni věřit kdejaké blbosti.
Jan Suda
interaction director GroupM
([email protected])
Pro důkladnější rozbory a diskuse se používá Facebook
