Jeden z nejznámějších reklamních režisérů z Česka točí jednu dvě reklamy do roka. V poslední době se soustředil na televizní tvorbu a hudbu. „Když nebudou žádné reklamy, nic se neděje,“ říká Ivan Zachariáš v podcastu ADC Kitchen.
Světově uznávaný český reklamní režisér Ivan Zachariáš lvy z Cannes ani nepočítá. Jeho spot Mulit pro Absolut z roku 2003 je součástí sbírky newyorského Muzea moderního umění. Teď se soustředil spíše na televizní tvorbu a reklamy si vybírá. „Nejdůležitější je pro mě svoboda a v poslední době jí moc nebylo,“ řekl v rozhovoru, jenž vedl předseda Art Directors Clubu David Suda (na fotografii vlevo) pro další pokračování podcastu ADC Kitchen. Celý rozhovor si můžete poslechnout přes odkazy uvedené na konci článku.
Tvůj globální úspěch přišel už v roce 1994 s reklamou pro Mírové síly OSN, je to tak?
Ano, to bylo přes Stillking, jenž v té době začínal a nějak se jim to podařilo pro nás získat. Pamatuju si, že jsme seděli v jejich tehdy prázdné kanceláři někde na Barrandově, kde byl jen obraz Hradčan. Tam jsem kvůli reklamě telefonoval s asi deseti lidmi různě ze světa. Na to jsem nebyl zvyklý a dost jsem se z toho opotil. Točili jsme v dolech v Bílině. Vojáci dělali choreografii připomínající nebezpečnou armádu. Až když jim déšť smyl hlínu z helem, ukázalo se, že jde o „Modré přilby“.
Jsi držitelem čtyř zlatých lvů z Cannes, k reklamě máš ale takový „love/hate“ vztah, nebo ne?
Teď je to dobré, protože reklam netočím tolik. Na několik let jsem z toho vypadl, protože jsem točil seriály, jako Bez vědomí pro HBO. Nejdůležitější je pro mě svoboda a v poslední době jí moc nebylo. Točím jednu dvě reklamy do roka. Jedna už letos byla, tak mám možná splněno.
Mluvíme o kampani pro Volvo?
Ano, zatím je venku jen krátká verze. Druhá se ještě ladí. Klient se rozhodl, že si k tomu dá vlastní hudbu, což způsobilo neshody i s agenturou. Důležitý je vzájemný respekt, který často není… Větší je to problém v Americe než v Evropě. I když jsme se kvůli něčemu přetlačovali, vždy to bylo kultivovaně. V USA tě převálcují klienti i agentury, nakonec si to udělají sami, nechtějí tě ani ve střižně…
Opravdu nechtějí režiséra ve střižně?
U nich model takhle funguje. Režiséři udělají střih, který pošlou agentuře, jestli ho tak chce nebo ne. Já jsem tedy jezdil i stříhat, ale byl to vždy boj.
Jak se díváš na rozmach digitálu?
Z různých mediálních proudů jsem vcelku nešťastný. Celou věc to rozseká na kousky a může to zničit koncept, tempo a atmosféru. Když se kvůli Instagramu musí záběry komponovat na střed, odmítám to dělat. Třeba u Volva mi produkce říkala, že z toho musí udělat asi 60 verzí výstupů pro různé trhy. To je pro mě šílené. Vyrostl jsem na natáčení minutových spotů, z nichž se časem udělal sestřih na 30 sekund jako připomínka. Když se občas dělala desetisekundová verze, dával jsem jí trochu jiný koncept. To bylo fajn. Ale přijde mi, že rozsekáváním se teď reklamy ničí.
Tvůj rukopis dokáže na diváky přenést atmosféru doby, má trochu retro nádech. Jak to vnímáš ty?
Je pravda, že mám rád, když mají věci organický průběh a nějakou „patinu“. Nikdy jsem nebyl na hightech studené designy, to mi nic neříká. Že mají spoty retro nádch je možná rekvizitami, kostýmy. Mě baví, když mají spoty jakoby živočišný charakter, když tam není jen čistá zeď. Některé věci kvůli tomu ani nedělám, jako když automobilky chtějí všechno „vypíglované“. K tomu nemám vztah. Já mám radši, když to má duši, ideálně natočené na film.
Jsi známý tím, že upravuješ skripty. Už se ten přístup od tebe očekává?
Je to vlastně komické. Když přijde brief, je v něm napsáno, že jsou otevřeni spolupráci a dalším nápadům, ale jak jim je člověk řekne, už to nechtějí. Když jsou lidé při smyslech, domluvíme se na společné cestě. Často ale nic měnit nechtějí, protože už je koncept prodaný klientovi.
Nemuselo se extrémně přetáčet, když jsi z minutového spotu Mulit pro Absolut udělal desetiminutovku?
Ani moc ne. Nápad byl, že půjde o trailer na neexistující film. Scény jsme měli natočené, ale v minutové verzi byly kratičké. To mi přišlo škoda, zvlášť když se natáčelo v Indii ve stylu bollywoodu. Musela se dodělat hudba, ale našli jsme Indy, kteří to stihli snad během týdne. Ani nevzniklo moc nákladů navíc. Nakonec to koupila i nějaká televize.
Musíš o nabídky bojovat v tendru, nebo už oslovují přímo tebe?
Stává se obojí. Dostávám nabídky, ale tendry jsou běžné. Jen ve světě fungují jinak než tady. Když venku agentura vybírá z režisérů, osloví tři, udělá se treatment, návrh rozpočtu, proběhne pár telefonátů a rozhodnou se. Zabere to pět šest dní. Slyšel jsem, že tady to může trvat měsíc. Na tak dlouhé tendry už jsem asi starý, rád bych ale v Česku něco udělal.
U agentur tvé jméno funguje jako značka, má podobnou váhu i u klientů?
Někdy ano, s Volvem to tak například bylo. Zástupce klienta byl původně z agentury. Když mi volal, říkal, jak je rád, že spolu konečně děláme. Prý jsem mu pořád odmítal návrhy, co posílal z agentury. Tak jsme se i zasmáli.
Do jaké míry se režisér tvého formátu musí vypořádávat s komentáři klientů? Z natáčení pro Audi jsi prý chtěl odcházet…
Strašně záleží na chování těch lidí. Když jsou povýšení a bez respektu, tak mi to opravdu vadí. Když jsou slušní a zkoušejí různé nápady, i když jsou blbé, je člověk trpělivý a vysvětlí jim, proč by to nefungovalo. Loni jsem dělal něco pro Američany, kteří byli celou dobu v pohodě, pak ale začali extrémně zasahovat do střihu. To jsem jim dal ten svůj, odešel jsem a ulevilo se mi. To už nemělo smysl, když do toho mluvilo deset lidí. Ale to je extrém.
Je rok 2021, kde se nacházíš v kariéře?
Nechávám věcem volný průběh. Dělám na několika filmových scénářích, jen se pořád posouvají. Uvidíme, co z toho vyjde. Pak jsem si díky covidu začal dělat hudbu, což je pro mě teď největší přísun štěstí. Do toho mi nikdo nemluví a můžu si to dělat, kdy chci. Když nebudou žádné reklamy, nic se neděje.
Filmy jsou stále v americké produkci?
Ne, to jsou místní. V USA jsem něco zkoušel, ale vždy to padlo. Je znát, že jde o jinou kulturu, kterou úplně nedávám. Mají jiný vkus. Vznikají tam opravdu hezké filmy, většinou nezávislé. Člověk ale musí být opravdu houževnatý a vlastně tam i žít. To já jsem nechtěl. Původně jsem nechtěl nic moc točit tady, protože by to vidělo málo lidí. Pak jsem ale díky seriálům zjistil, že mě hodně baví proces a výsledek nechávám vlastním životem. Člověk samozřejmě točí pro lidi, ale ten proces je pro mě prioritou. U natáčení reklam hrozně trpím…
Jakto?
Je to stres, hrozná zodpovědnost, není čas, všechno řešíte pod lupou. Třeba Bez vědomí mělo 90 natáčecích dnů, tam se zajede rytmus, člověk má bezvadný štáb. Je to skoro jako tábor, který si člověk užívá. Samozřejmě se objevuje tisíc problémů, ale s partou se to zvládne. Je to jako s horolezci, kteří si při lezení věří. U štábů pro reklamy se takové vztahy za pár dní nestihnou vytvořit. I když dělám se známým štábem, je to něco jiného…
ADC se snaží kultivovat a posouvat reklamu, máš nějaký vzkaz pro tvůrce, jak na to?
Pro režiséry je důležité dělat věci poctivě, věnovat jim čas a neříkat: „To je jedno, je to někde v pozadí, dejte tam nějaké komparzisty.“ Takže: dělat věci pořádně, mít myšlenku, která se kultivuje. Nejhorší jsou reklamy, které se dají dát na cokoliv a liší se jen podle loga na konci. Všechno se dá udělat zajímavě a zábavně. Chtěl bych, aby výsledkem bylo, že to lidi zaujme a budou si to posílat.
Celý podcast si můžete poslechnout zde:
Soundcloud: https://soundcloud.com/adckitchen
Spotify: https://spoti.fi/2PjpeJd
Apple Podcasts: https://apple.co/2ORIpuL
