Každý pořadatel se snaží, aby jeho akce zanechala jenom ten nejlepší dojem. Ale někdy se řízením osudu nepovede. Pak vyjde najevo, jestli si organizátor byl schopen přiznat, že by se mohlo stát něco nepříjemného, a jestli měl pro takovou situaci záložní plán.
Na konci letošního července se v Barceloně konal třídenní hudební festival Tomorrowland Unite. Bylo na něm přes dvacet tisíc fanoušků. Při koncertu druhý den v noci začalo hořet. Pravděpodobně kvůli nepovedeným pyrotechnickým efektům na jevišti vzplály obří reproduktory a vypukl požár, při kterém stage pohltily vysoké plameny.
Obří dav lidí začal okamžitě hledat cestu pryč. Díky dobrým organizačním opatřením se všechny fanoušky podařilo bez větších problémů dostat do bezpečí, navíc v relativním klidu. Někteří se jen lehce zranili anebo jim záchranáři pomohli zvládnout ataku panické úzkosti.
To vše se podařilo kvůli tomu, že pořadatelé „mysleli i na nemyslitelné“. Komunikace uvnitř organizačního týmu byla jasná, rychlá a každý přesně věděl, jak se má v podobné situaci chovat. Stejně otevřená byla také komunikace s účastníky akce i s médii a veřejností. Koncert byl okamžitě zrušen, pořadatelé lidem vrátili plné vstupné. Na Facebooku se objevilo věcné prohlášení o požáru, ve kterém se všechny zúčastněné záchranné složky dočkaly poděkování za profesionální přístup a pořadatel slíbil, že bude dále spolupracovat s úřady při vyšetřování.
Ve výsledku tedy všichni věděli, že na festivalu hořelo, protože to neuniklo médiím, ale na druhou stranu také všichni věděli, že jediné škody jsou materiální. Stanice CNN například přinesla svědectví jednoho z fanoušků, který chválil „klidnou a řízenou evakuaci, díky které se každý dostal do bezpečí“. Navzdory celosvětovému zpravodajskému pokrytí se nemuseli organizátoři vyrovnávat s negativní publicitou. Naopak, všichni je v podstatě chválili, jak promyšlené všechno mají i pro případ, že třeba začne hořet.
Nepříjemnosti se stávají a stávat budou. A právě to, jak je zvládnete, je znakem profesionální akce.
