Po chodníku šla dobře oblečená atraktivní dívka, vedle ní zaostávala její o něco méně pohledná a méně líbivě oblečená kamarádka. Ta první zastavila před dveřmi do velké nákupní galerie a významně pronesla: „Nadechni se, právě vstupuješ do ráje.“ Tato scéna, kterou jsem viděl na vlastní oči, potvrzuje slova řady sociologů a ekonomů, kteří už desítky let mluví o materialistickém konzumerismu jako o novém náboženství a o obchodních centrech jako jeho svatostáncích.
Náboženství dává věřícím smysl bytí. Říká, odkud přišli, proč tu jsou, a dává jim i cíl. Tím může být spása, posmrtný život, setkání s milovanými na onom světě. Je to odměna za následování kódu, pravidel, jež byste měli dodržovat po celý život. Konzumní náboženství nese mnoho společných prvků. U katolického kostela i obchodního domu platí, že čím monumentálnější jsou, tím jsou lepší a přesvědčivější. Místo obrazů světců o naši pozornost bojují loga, reklamy, plakáty. Vytyčený cíl je ale mnohem víc na dosah, stačí za něj pouze zaplatit. Nákup přináší pocit naplnění a zklidnění. Jeho trvání ovšem nebývá věčné. Konzumerismus je založený na nekonečném udržování touhy a jejím průběžném naplňování, ale ke konečnému naplnění nedochází. Vždy je na obzoru něco dražšího, luxusnějšího nebo novějšího.
Na nakupování je ale přitažlivý prvek jistoty. Ta je mnohem vyšší než například při investování energie a času do mezilidských vztahů. I proto představuje pro mnoho lidí jakousi terapii. Zároveň jde o materializovanou podobu rozhřešení. Kostel udržuje člověka v tom, že život je dobrý. Pomáhá mu odpustit sobě samému. obchody dávají pocit, že život je dobrý tím, že máme velkou jistotu koupě věci, která poslouží svému účelu. A když ne, obvykle ji můžeme vrátit…
Jean Baudrillard o centrech mluví jako o kombinaci karnevalu a lunaparku. Zákazníci jsou stále náročnější, takže centra pořádají výstavy, koncerty, vystoupení stand-up komiků a na té nejluxusnější úrovni v Saudské Arábii si můžete v OC třeba i zalyžovat. Uniformita obchodních center je uklidňující a strašidelná zároveň. Podobají se sobě navzájem na celém světě. Sebastian Baumann o nich mluví jako o „nemístech“. Nejsou navázána na historické kořeny měst a zemí, kde stojí, jen se do určité míry adaptují. Kdekoliv na světě poznáte, že vstupujete do nemísta, které má za cíl vás pohltit a přimět k nákupu. Přes měnící se podmínky a formu obchodních center tento koncept nadále funguje.
Daniel Jesenský, managing partner, Dago
