Veřejné mínění od Waltera Lippmanna je jednou z klasických knih mediálních a politologických studií, citovaná v desítkách a desítkách odborných a studentských prací. Jako taková by měla být odsouzena spíš k životu na poličce univerzitní knihovny než na nočním stolku. U řady odborných knih to nemusí vůbec vadit, u Veřejného mínění by to však byla vysloveně škoda. A téměř sto let, jež od jejího napsání uplynulo – kniha vyšla poprvé v roce 1922 -, jí naopak ještě přidalo na váze.
Lippmann kromě toho, že byl brilantním novinářem a držitelem dvou Pulitzerových cen, měl dar přehlédnout každodenní chaos a rozeznat v něm vzorec a trend. Byl to právě on, kdo na konci čtyřicátých let zavedl termín „studená válka“. Díky tomuto daru dokáže i ve své knize přesně a stále velice aktuálně popisovat problémy médií s hledáním rovnováhy mezi čtenáři a inzercí nebo s volbou vážných a lehkých témat.
Dávno před vznikem internetu a vyhrocených diskusí na něm umí vysvětlit, proč je nelze vyřešit pouhým poklidným rozhovorem a proč se diskutující navzájem označují za zrádce. Vše je zasazené do světa ještě před druhou světovou válkou a s příklady o britských vladařích v Indii.
Lippmannovy myšlenky o médiích, lidském uvažování a politice nejsou jednoduché, jako novinář však udělal hodně proto, aby byla odborná publikace pro čtenáře stravitelná. Což je snaha, která by prospěla i řadě současných odborných publikací. Lippmanna ale stojí za to číst, nejen kvůli jeho schopnosti předvídat a zajímavému historickému kontextu, ale i kvůli poznání, že komunikační technologie a média se možná vyvíjejí rychlostí blesku, ten pravý základ – člověk a jeho způsob uvažování – se ale nemění téměř vůbec. A média tak ve své práci stojí před stejnou odpovědností, před jakou stála po první světové válce.
Občan je připraven platit za svůj telefon, jízdenku na vlak, za své auto a zábavu, ale neplatí přímo za zprávy, které dostává.
