„V minulosti zde byly tendence za veřejné peníze propagovat spíš politickou stranu než plnit veřejný zájem,“ vysvětluje motivaci vzniku analýzy Martin Kameník, předseda sdružení a autor reportu. Na základě minulých zkušeností podle něj pojalo sdružení podezření, že ne vždy jsou podobné kampaně myšleny „doopravdy“.
Analýza konkrétně ukazuje na kampaně tří krajů (Středočeského, Ústeckého a Jihomoravského) a dvou měst: Prahy a Olomouce.
Žádné požadavky, žádné výsledky
Problémy zkoumaných kampaní za- čínají už při zadání. Ve čtyřech z pěti zkoumaných případů nebylo jasně podložené, proč se vlastně kampaně vůbec dělají. Jejích odůvodnění bylo často vágní s nejednoznačným cílem „zvýšit zájem“.
Při výběru zpracovatelů v jednom případě rozhodoval do velké míry vkus zaměstnanců a jejich názor na to, co se bude líbit ruským turistům. V jiném případě upozorňuje organizace Oživení na to, že vítězná firma vznikla pouhých šest dní před termínem pro podání nabídky v tendru.
Jako největší problém se ale vzhledem k absenci stanovených ukazatelů a cílů ukázalo vyhodnocení kampaní. Kritéria často nebyla objektivně měřitelná, a nebylo tak možné s určitostí říct, jestli kampaně uspěly. U tří z nich dokonce neproběhlo vůbec žádné vyhodnocení.
Kameník přiznává, že pět kampaní je na vyslovení obecnějších závěrů o krajských výdajích na propagaci příliš malý vzorek. V možnostech neziskovky ale nebylo zpracovat jich více. Už jenom získat dokumentaci k vybrané pětici trvalo víc než půl roku, a to ještě byla neúplná. „Neříkáme, že to je plošný problém, ale konstatujeme, že u těchto pěti kampaní neproběhla férová soutěž. A když máte kampaně za miliony, je to s podivem,“ uzavírá předseda sdružení Oživení.
