Ještě nedávno jsme se díky Guccimu mohli obléknout do teplého rasismu. Začal totiž prodávat rolák, ve kterém pohoršená veřejnost viděla parodii na černocha. Gucci se okamžitě omluvil a všechno kontroverzní oblečení z prodejen stáhnul. Uff! Čest černochů byla zachráněna. Hrdinové se mezi sebou plácají po ramenou, že zlepšili svět. Ku-klux Gucci byl poražen. A děti v Africe furt nemají co žrát.
Osobně mi to připadá směšné. Ta iniciativa! Protože když se na to podíváme z jiného úhlu, ona sama je rasistická. Totiž, na začátku všeho byl obyčejný černý rolák s červenou pusou. Kus oblečení. Dokud v něm někdo neuviděl příslušníka jiné rasy. A kdo je větší rasista? Ten, kdo vymyslel černý kus oblečení s pusou, nebo ten, kdo v něm vidí symbol Afričana? Čí interpretace světa je víc nenávistná? A kdyby ten rolák byl růžový, viděli bychom v něm opalující se Němce?
Jsme pokrytci a alibisti. Každý den se v moři utopí desítky lidí ve snaze proplavat se za lepším životem, kde figuruje obyčejná čerstvá voda s chlebem a my řešíme roláky. Odsoudíme Liama Neesona, protože hrdinně poukázal na svou mladistvou chybu v uvažování a nebál se jít příkladem, jak zbytečná a nesmyslná byla jeho chuť poprat se s příslušníkem tmavé pleti, aby pomstil svoji kamarádku. Skutečnou hodnotu jeho sdělení jsme raději pohřbili za domnělé vyšší dobro.
Buďme korektní, benevolentní a nediskriminujme! Tahle hesla mohou být stejně nebezpečná, jako jejich nenávistné protějšky. Obě strany totiž postrádají zdravý rozum. Bez něho bychom mohli rovnou černou barvu zakázat úplně. A stejně bychom mohli zakázat obézní muže, protože velikostí svých prsou parodují ženy. Jo! Radši nedělejme nic, co by mohlo připomínat něco. Buďme korektní.
Dycky Most!
Jiří Vávra je kreativec a autor dokumentu Tělo plné štěstí
