Chcete mít v agenturách talenty? Tak jim dejte prostor a velký kus sebe

Jak získat a rozvíjet mladé naděje radí v anketě porotkyně a porotci ocenění Talent roku, které udělí v soutěži Agentura roku.

Šimon Podehradský, idea maker, designér a stratég

1. První, co mě napadá, je schopnost vytvořit nejprve něco, čemu říkám „bezpečné prostředí pro špatné nápady“. Je to „hygienické“ pravidlo pro tvorbu vzájemné důvěry, kdy nedostatek odvahy brání poprat se o dobrý nápad, či hledat další, pokud se setkají s neúspěchem. V době nekonečné dostupnosti informačních zdrojů jim dopřejte osobní mentoring nad reálnými projekty s kolegy, kteří mají co nabídnout a pomohou jim získat zdravé kreativní sebevědomí. Praktické know-how a pocit podílu na úspěšně realizovaném projektu je to, proč u vás budou chtít zůstat. Chtějí odpovědi na otázky, zkušenosti, a pokud je nemáte nebo jim neumíte věnovat svůj čas, zbydou vám jen ti, kteří se spokojí s fotbálkem a hromádkou marketingových knih. Brzdou z pohledu agenturních managementů je často naivní či žádný koncept práce s kreativci a vzděláváním, nebo neochota věnovat čas a peníze na skutečnou výchovu. Také mi přijde zvrhlé, že v mnoha „kreativních“ agenturách stále funguje koncept, při němž juniorním kreativcům poskytuje zpětnou vazbu a výchovu ovlivňuje téměř výhradně project manager či klient
2. Předem si myslím, že reklamního kreativce může úspěšně dělat (téměř) každý. Samozřejmě, jako třeba ve sportu, jsou jedinci, kteří nepotřebují tolik trénovat, a i tak vynikají. Takové lze snadno poznat. Většinu tvoří však lidé, kteří na sobě dlouhodobě pracují, možná introvertní, méně soutěživí, a doba potřebná k dosažení určité úrovně může být u každého různá. Co však lze vždy poznat, je osobnost, způsob uvažování o zadání, sociální inteligence, obecný rozhled, přístup k řešení úkolů a ochota na sobě pracovat. Co se týká schopnosti rozpoznání, může být odpověď jednoduchá. Obvykle jsou třeba lidé, kteří mají odpovídající zkušenosti, dostatek empatie a chuť i trpělivost hledat — to je stejné jako při práci samotné. Osobně už můžu říci, že pár talentů jsem měl štěstí poznat i vychovávat, což je pro mne osobně jeden ze smysluplných důvodů, proč tuto práci ještě dělám.

Tereza Svěráková, kreativní šéfka, OAK Prague

1. Agentury musejí změnit myšlení a způsob, jakým léta fungují. Dnešní mladí lidé nejsou zvědaví na zkostnatělé agenturní struktury, kde nemají šanci věci posouvat a měnit. Nebudou přešlapovat ve stínu zkušenějších kolegů jen proto, že „mají ještě čas“. Seniorní pozice jsou bohužel často odměnou za zásluhy a počet odpracovaných let. Já bych v nich ráda viděla víc nadaných mladých lidí. V poslední době jsem několik takových poznala a byla radost je na projektu jen „stínovat“, dodat zkušenosti a nadhled. Být k dnešním mladým lidem otevřený je jediná cesta, jak o ně v agenturách úplně nepřijít. Jsou ve svém myšlení odvážnější, než jsme byli my. Nemyslí si, že „mají ještě čas“, a dobře dělají.
2. Vždycky jsem se ráda obklopovala silnými osobnostmi, lidmi z nejrůznějších oborů a kreativní tým skládala tak, aby nás bavilo si spolu povídat. Na zájmy a osobní zkušenosti jsem se ptala vždycky víc než na ty pracovní. Osvědčilo se mi hledat u každého specifickou oblast, v níž vyniká, na tu vsadit a maximálně rozvíjet. Myslím, že tento přístup k práci s talentem je jeden z důvodů, proč se nám dařilo tolik let po sobě vyhrávat na velkých festivalech.
   A s různými kampaněmi, napříč kategoriemi. Projekt jsem se vždycky snažila rozdělit mezi kolegy tak, aby každý dělal přesně to, pro co má největší předpoklady. Někteří art direktoři jsou například velmi silní v exekuci, jiní jsou spíš koncepční.
   Když tyto odlišnosti umíte včas rozpoznat a správně využít, neděláte průměrnou práci.

Tereza Báčová, ředitelka médií a nového byznysu, Mediaplus

1. Vezmu to nejdřív prakticky. Agentury musejí mít na talentu postavený byznys model a filozofii agentury. Dokud budou agentury hledat talentované lidi do korporátně nastavených procesů a politik, tak hledají talenty s cílem udělat z nich schopné zaměstnance. Naopak když budete mít v agentuře motivaci jít za něčím jiným — za něčím individuálním —, tak tím najednou agentury a talenti začnou tvořit symbiózu. Talentům by agentury měly dokázat hlavně věnovat kus sebe a svého času — otevírat jim horizonty, upevňovat je hodnotově, probouzet zvědavost, naučit pochybovat a dopřát jim klid, prostor a zodpovědnost. Všimněte si, že jsou to všechno investice „do vnitřku“. Talent si pak už sám moc dobře najde příležitost, kdy to pustit „ven“. Těch je strašně moc — denně v pracovním životě i v tom soutěžním.
   Podle mě by bylo moc fajn talent chápat jako dlouhodobou cestu. Ne jako soutěž Miss Talent, kdy po roce dvou talent z jakéhokoli důvodu vyhasne a my hledáme další adepty. Tomuhle říkám model Anakin: nadaní lidé strašně vyletí nahoru — a po právu , ale pak shoří a branži dál nic nedají. Mnohem víc potřebujeme model Obi-Wan, kdy jsou talenti vidět nejen díky tomu, že mají dobré nápady a dělají výrazné činy, ale právě také díky tomu, že se stanou lídry a dlouhodobě tak dokáží odvětví posouvat.
2. Podle mě se talent pozná na dvou rovinách, které spolu musejí vzájemně dobře fungovat. Rovina myšlení. A rovina jednání. Talent znamená něco jinak nebo zajímavě vymyslet a dokázat to pak taky za konkrétních podmínek realizovat. Slepota vůči talentu může být lidská, motivovaná politicky nebo vlastními cíli. Ale taky se obávám, že slepota je umocňována tím, že se příliš dává na první dojem (víc času není) a používají se zjednodušená kritéria hodnocení (ať už to jsou peníze, agenturní typy scoringu, známkování etc.).

Pavel Wilhelm Přibyl, creative director & copywriter, Wilhelm Kinga

1. Nechat vyniknout talent, je stejné jako rozdělat oheň. Do ohniště nejprve vložíme suché dřevo naštípané na drobné třísky. Jakmile se rozhoří, přikládáme další kusy. Když budou moc velké, oheň udusíme. Když budou příliš malé, budeme muset častěji přikládat, aniž by se žár zvětšil. To nejhorší, co se může stát, je nechat oheň bez dozoru. Buď nám vyhasne, nebo přeskočí k sousedovi. Nekontrolovaný plamen nikdy nebude hořet tak, jak bychom potřebovali. Buď spálí všechno kolem, nebo nás ani nezahřeje. Namísto hašení požárů by se agentury měly soustředit na to, aby talenti měli dostatek prostoru hořet pro reklamu takovým plamenem, jaký bude díky své energii posouvat obor kupředu.
2. Na VŠE vedu osm tematických bloků, ve kterých si studenti projdou vším, co může potkat copywritera v reklamní agentuře. Vždy se zde nacházejí minimálně dva jedinci, kteří svým nadáním převyšují ostatní. To nadání se obvykle týká schopnosti pochopit brief, vydestilovat z něj podstatné informace a následně vše zapracovat, s jistou mírou důvtipu a nadhledu, do použitelné exekuce. Tou brzdou, která nám brání v rozpoznání talentu, je pak vlastně samotná lidská povaha, která je plná paradoxů. Je snadné propadnout kouzlu proaktivního jedince, byť není nejšikovnější. Ještě snazší je odsoudit tichého, že se nedokáže prosadit. Rozklíčovat skutečný talent vyžaduje čas a individuální přístup. Obojího je v reklamě pomálu. Každý talent holt něco stojí, než se nám ukáže.

Všechny porotce Agentury roku postupně představujeme prostřednictvím krátkých rozhovorů či komentářů na mam.cz.

Na vyhlášení soutěže Agentura roku si můžete vstupenky koupit zde.