Léta platil na Twitteru za neoficiální hlas armády. Od ledna je již hlasem oficiálním. Plukovník Ivo Zelinka se stal mluvčím Generálního štábu.
Je to logické vyústění vaší cesty?
Asi ano. Svým způsobem jsem k tomu směřoval. Ale nejdu do toho úplně z voleje. Na konci minulého roku jsem působil jako poradce ministryně obrany Jany Černochové a byl jsem často využíván pro resortní komunikaci.
Twitter jste si založil po anexi Krymu. Jak se stalo, že jste začal být slyšet nejvíc ze všech českých vojáků?
Nebylo to plánované. Lidé neradi komunikují s institucemi. Já tam byl vyfocený v uniformě, jediný voják pod vlastní identitou. A najednou jsem zjistil, že se mě ptají na věci související s armádou. Objevila se velká poptávka, která nebyla uspokojena žádnou nabídkou.
Proč ji neuspokojovala přímo armáda?
Ono to vyžaduje mentální zlom, ke kterému došlo až před třemi čtyřmi lety. Armáda je hierarchicky řízená organizace. Za takovou změnou je typicky někdo vysoko v té pyramidě, který buď s nápadem přijde, nebo akceptuje nápad někoho ze spodní části. V tomto případě to byl generál Opata. Viděl to výrazně jinak, vzal si mediálního poradce a výsledek se dostavil. Proto teď máme na čem stavět.
Rozkaz tweetovat jste nedostal. Jak byla vaše činnost vnitřně vnímána?
Smíšeně. Občas se ozvali funkcionáři, kteří měli na věc jiný názor. Pro organizaci to ale byla výhoda, že má hlas, který působí neformálně a dokáže promptně reagovat…
S čím Ivo Zelinka radil ministryni obrany? Jak komunikovat veřejnosti nákupy letounů za desítky miliard? Je Armáda ČR dobrý brand? A jaké poučení přináší strategická komunikace napadené Ukrajiny? I odpovědi na tyto otázky najdete v rozhovoru, který vyšel v MAM 04/2023.
